Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!
Asistentka - obrázek

Asistentka - obrázek

Další nová tvář v jeho životě byla asistentka. Když o tom tak přemýšlím zpětně, byla to pro Bertíka asi záchrana. Nemít po ten půl rok u sebe Boženku, nevím, nevím, jak by to ve školce zvládal. Irena odešla na neschopenku, Olga dala výpověď a zůstala tam nová paní učitelka se zálibou ve volném stylu výuky bez pevného řádu, nová paní školnice se svými malými dvojčaty a pak Boženka asistentka, která jak se ukázalo měla z celého nového osazenstva, jako zkušená mamina, tu nejvyšší kvalifikaci a přirozený cit pro výchovu dětí. Nechci nijak snižovat nebo znevažovat práci nové paní učitelky. Vím, že spousta rodičů by ji plameně hájila, že dětem dávala více volnosti a prostoru. Ale mě tam chybělo právě to malé množství důslednosti, kterou Bertík potřeboval. Naštěstí tu potřebnou míru režimu tam pro něj vnášela Boženka.

Znala jsem ji ještě z dob, kdy jsem já byla ve školce. Byla spíš tišší a mírné povahy než nějaká smršť. Za dob mého působení jsem učila její dcery. A teď se role obrátily. Boženčina původní profese byla zdravotní sestra, takže tu byl předpoklad jistého sociálního cítění a zkušenosti s nemocnými lidmi. Myslím si, že se ve své nové funkci asistentky ve školce opravdu našla. Její dcerky byly obě již na střední škole a Bertík byl 4 letý kluk s modrýma očima a podmanivým pohledem, má v sobě něco, čím si lidi získá. Snad tou svou bezelstností.

Otázka nebyla zda ona příjme jeho, koneckonců je to máma, ale otázka byla , zda příjme on ji. Pokud ne, nemělo by smysl s tím pokračovat.

A tak jsme se všichni sešli jednoho dne ve školce u jednoho stolu. Bertík se vmísil mezi děti tak jak byl zvyklý a my si přisedli k onomu stolu. Takže Boženka zprvu ani nebyla schopna identifikovat o které dítě se jedná. Až když se usadil k počítači a my na něj ukázali proběhlo jejich první setkání. Bertík seděl zabrán do nějakého programu a Boženka si k němu pomalu přisedla. Během pár minut měla propletenou Berťovu ruku mezi svými a on jí něco strašně usilovně vyprávěl. Věděli jsme, že je vyhráno. Myslím si, že se mezi nimi utvořilo poměrně silné pouto. Boženka se snažila získávat nové informace, konzultovala s námi nové nápady, pokroky i případné problémy či zlobu a co ji spustilo. V prvních týdnech , po jejím nástupu do práce, jsem si občas připadala jako žárlivá manželka. Vždycky, když malý přišel domů ze školky a dal mi pusu, cítila jsem z něj Boženčin parfém. Neklamné znamení toho, že si Bertík přišel pro pomazlení, nebo že spolu na něčem pracovali.

22.09.2008 16:13:11
bartolomej777

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one