Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!
Je únor 2009 a já můžu směle napsat, že bouchání dveřmi, je za námi!!! Nebylo to snadné a museli jsme být tvrdí. Nešlo to jinak. Když naposledy Berík praštil dveřmi, rozdrnčely se okna v celém domě a okolo dveří odpadala omítka. Strašně mě to nadzvedlo a měla jsme chuť ho chytit a naplácat mu na zadek. Tak jsem si sedla, třikrát jsem se nadechla a trochu klidnější jsem šla za Bertíkem. Zlobil se vrčel na mě a křičel: "Zabiju, zabiju!!" To je nové slovíčko, které si odvezl od babičky, zřejmě z TV, nebo od bratránků, nevím, ale vadí mi to. Tak jsem si k němu sedla a v klidu mu říkám: "Nelíbí se mi ošklové slovo zabiju a nelíbí se mi bouchání dveřmi. Je to špatné!"  Efekt??? Zavrčel, vyskočil a praštil s nimi znovu. Navíc jsem si vyslechla, že jsem "pitomý maminka". Tak jsem za ním došla a tak jak byl v pyžamku jsem ho vzala za ruku, podala jsem mu batůžek, do něj jsem strčila nějaké triko, na Bertíka jsem natáhla bundu a odvedla jsem ho na dvůr s tím, že když bouchá dveřmi tak se ho bojíme a když je na nás ošklivý a nemá nás rád, tak ať jde jinam. Byl prosinec, venku asi mínus 10 a navíc tma. Nechala jsem ho tam a zavřela. Musím dodat, že máme dvoreček jako dlaň, který je ze všech stran uzavřen vysokou zdí, a téměř třímetrová vrata byla zamčena na závoru, tudíž....měla jsem jistotu, že nikam nepůjde, ale nebylo zbytí, už jsme s tím museli něco udělat. Chvíli křičel a kopal do dveří, ale já nepovolila. Až když se uklidnil a začal volat "Maminko, to jsem já Bertík, neboj se!" tak jsem mu otevřela. Když ještě další týden zkusil praštit dveřmi, jen jsem mu řekla, Bertíku nebuď ošklivý a jestli se potřebuješ vyzuřit, tak tady si vem papír a roztrhej ho. A pak ho i s tou zlobou hoď do koše." A ono to od té doby funguje.

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one