Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!


V jedné publikaci o autistickém myšlení jsem si přečetla, že autističtí lidé nerozumí příliš vtipům. Málo kdy je totiž vtip natolik výmluvný a názorný, aby byl pro autistu srozumitelný. Většinou je to právě TO nevyřčené, co vyvolá smích. Pointa bývá skryta mezi řádky a to je pro autisty nepochopitelné. Naopak mají rádi staré grotesky s Laurelem a Hardym. Jsou jasné a snadno uchopitelné. Ale na druhou stranu, je jednání lidí s autismem v určitých situacích legrační samo o sobě. Jednají striktně logicky a to je pro ten náš svět plný nelogičnosti často zdrojem legrace.Když si tak zpětně proberu situace při kterých nás Bertík rozesmál, vždy to bylo právě díky té jeho logice.

Například..... Jednou se děti koupaly společně a Sára, protože má dlouhé blond vlasy až do pasu, tak aby si je nenamočila, měla udělaný drdol, sepnutý velkou sponou. Když se vykoupaly a osušily, Sárka si chtěla tu sponu sundat z vlasů, ale vlasy se jí do ní zamotaly tak nešikovně, že to vůbec nešlo. A tak povídá Bertíkovi:

Ber'to pomož mi prosím!“ A víte co udělal Bertík? Otočil se, odešel z koupelny, ale za chvilku se vratil a něco nesl. Podíval se na Sárku a povídá:

Nůžky?“ a hned jí je podal.Vyřešil ten problém logicky, rychle a v podstatě jednou pro vždy. Kdyby se ty vlasy ustřihly, už by se do sponky nikdy nezamotaly.

A nebo......Jak už jsem psala, Bertík miluje Lego a hlavně pak Lego bio-nicle. Na internetu si rád prohlíží stránky Lega, kde jsou videoklipy s těmito trochu bizarními bytůstkami, které lezou po skalách, vyhýbají se padajícímu kamení, atd, atd. Je to doprovázeno hudbou a různými zvuky, které Bertík umí výborně napodobit. Rovněž pohybové kreace á-la Bio-nicle mu jdou brilantně. A tak, když jednou začal zase s předváděním pohybů a zvuků, chtěla jsem se do té jeho hry zapojit a tak mu říkám:

Ty jsi Lego Bio-nicle Phantoka, že?“

Bertík se zarazil, podíval se na mě a říká:

Já Bertík Doležal Kostníky“

Otočil se a odešel.

Při jízdě na horské dráze, když sebou vozík začal poměrně razantně cloumat, povídá Petr Bertíkovi:

Chyť se!“ a myslel tím pochopitelně (pochopitelně pro nás), aby se synek chytil madla na vozíku. Ale Bertík slyšel „Chyť se!“ a tak se chytil. Ne ale za madlo, nýbrž za svoje tričko na prsou a držel se opravdu pevně.

Ve školce, když si jednou vzal hrneček s velmi teplým čajem, rozhlížel se kam pálící hrnek odložit a zbavit se nepříjemného pocitu. Teta Boženka to zaregistrovala a poradila mu : “Vem si to za ouško!“ Tím ouškem mínila ouško hrnečku. Ale Bertík zvedl hrnek k hlavě a s hrnkem u ucha došel až ke stolu. Asi to pomohlo, protože už ho hrnek nepáli.

Když jsem si nechala udělat umělé nehty a dmula jsem se pýchou, že mám konečně krásně vypadající ruce, přišel Bertík s nůžkami a řka :“Ostříhat!“ trval na tom, abych si ty dlouhé nehty ostříhala, protože jemu je taky stříhám, když přerostou.

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one