Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!
Letošní dovolená byla krátká, ale o to snovější. Sárka toužila po moři už dlouho a Bertík o něm brebentil taky. A když Petrův kolega přišel s návrhem na společnou dovolenou v Chorvatsku, tak jsme si řekli: "Proč ne!" Ale protože nám jen málo kdy výjde něco z toho co si naplánujeme a většinou se to co plánujeme nevydaří, tak jsme raději dětem nic neřekli, abychom předešli případnému zklamání. Udělali jsme z toho jedno velké překvapení. Připravili jsme je na to, že se pojede někam hodně daleko, ale kam, že vlastně sami nevíme. Jak se říká: "I cesta může být cíl!" A tak jsme po vyřízení všech formalit vyrazili směr Rakousko a pak dál a dál. Bertíkova logika zapracovala. Když uviděl plavací desky, brýle, nové plavky atd., otočil se na mě a řekl: "Pojedeme k moři!" Tak jsem mu řekla, že možná ano a rychle jsem převedla řeč na jiné téma. Když jsme druhý den dorazili na místo, Sárka i Bertík měli oči jako klubka. Moře je ohromilo a okamžitě si ho zamilovali. Bertík si sedl na kamenitý taras a jen seděl a poslouchal. Mlčky pozoroval tu obrovskou vodní plochu a vypadalo to, jako by meditoval. A druhý den se vrhl do vln a to bez jakékoliv obavy. Začal se smát a i když šel ke dnu, tak se řehnil pořád .
I já a Petr jsme měli oči jako klubka, když nám jeho kamarád ukázal, kde budeme bydlet. Doposud jsme jen stanovali a to co jsme uviděli, bylo diametrálně odlišné od toho, na co jsme zvyklí. Přirovnala bych to k tomu, jako když přesedláte z Trabantu do Jaguára. 2 oddělené ložnice, obývák se satelitem, balkon s výhledem na moře, 150 metrů od pláže a to vše v lokalitě, kde to připomínalo spíš Beverly Hills než nějakou ubytovnu. Těch pár dnů co jsme zde byli se spojilo v jeden dlouhý nepřetržitý příjemný pocit a každému z nás zde zůstal kousek srdíčka. Když se Sárka šla před odjezdem naposledy rozloučit s mořem, stála smutně na pláži a v očích měla slzy. A nutno podotknout, že nebyla sama. Nikomu se od tud nechtělo. Byla to dovolená splněných snů a přání.
Svůj díl na tom jak jsme si to spolu užili má nepochybně loňská hydroterapie, předplavecký výcvik ve školce a spousta dalších věcí, kterými se Bertík dostal tam, kde nyní je. Ač je to stále handicapovaný kluk, tak je to kluk, který zvládne sedět se spoustou cizích lidí na pláži, vrhne  se do vody, i když je jiná - slaně hořká, zvládne být mimo domov i několik dní, aniž by nastal zkrat. Za tím vším je spousta práce všech lidí kolem něj, spousta trpělivosti a lásky.

Díky za ni!!!
124981756111464256b.jpg
DSCF4962l.jpg
DSCF4971l.jpg
Po dovolené v Chorvatsku jsme si jeli chvilku užívat na Vranovskou přehradu do campu Bítov. Bydleli jsme v malé chatce, kterou Bertík okamžitě jmenoval na Hájovnu hajného Robátka. V ZOO na Bítovském hradě jsme pak ještě našli "Jelena Větrníka" alias daňka a "Prase Karbouska" alias prase vietnamské. Byla zde i "Liška Metýnka". Strašidla v hradním sklepení Bertík celkem zvládl. Překřtil si je dle svého a pak už mu strach nenaháněla. Z mořské panny udělal mořskou paní a mořský vlk se stal mořským Hugouškem. Večer jsme vyrazili na ohňovou show, která se konala na zřícenině hradu Cornštejn. Čekání bylo dlouhé, protože jsme přišli brzy, ale stálo to za to. Bertík byl nadšením bez sebe, tleskal a volal BRAVOOOOOO! Když se mohl nakonec vyfotit s jedním z rytířů, žulil se jako měsíček. a všem, kdo účinkovali na této show, začal říkat "šouni"!
DSCN2577.JPG
DSCN2582.JPG
DSCN2593.JPG

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one