Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!
Vánoce byly úplně bez sněhu, ale to nevadí. Bertík se zamiloval do hry Super Mario a tak začalo období plyšových postaviček. Ježíšek pak přinesl tatínkovi i Bertíkovi pyžamko s Patem a Matem.
Snímek.jpg
Snímek1.jpg
Snímek3.jpg
Mikuláš byl kabrńák a nelenil si osobně pozjiš´tovat všechny hříšky malých i větších hříšníků.
Bertíkova listina hříchů

Bertíkova listina hříchů

Na vánoční výstavě

Na vánoční výstavě

2008_1206nnnn0006.JPG

Na konci prázdnin jsme navštívili hrad Lanštejn. Je to malebný hrádek, s krásnou vyhlídkovou věží, nedaleko Slavonic. Ještě před tím než jsme dojeli na Lanštejn, tak jsme se stavili k ohradě Tatanka. Soukromý majitel tam chová bizony. Poprvé, když jsme se tam přijeli podívat, Bertík z nich měl takovou hrůzu, že plakal křičel a odmítal nás pustit z auta, natož aby sám vylezl. Ale loňská hipoterapie udělala své. Sice si na koně nikdy nesedl, to nepřekonal, ale zvládl už svůj strach z velikých zvířat. Takže tentokrát s klidem vystoupil z vozu a stál u plotu asi metr a půl od toho obrovského tvora. Na Lanštejně jsme si to užívali všichni. My i Verunka s tetou Majdou, které za námi přijely z Varů. Bertíkova láska k hradům vybujela opět naplno a tak vyhlídkovou věž vyběhl v takové rychlosti, že jsme mu tak tak stačili. Dolů to šlo hůře, protože schody jsou velmi příkré. Bylo zde tentokrát relativně málo dalších návštěvníků a tak Bertíkův razantní hlásek nesoucí se kamenými chodbami nikomu nijak nevadil. Pod hradem je navíc parkoviště s průlezkami a tak se tam všichni tři vyřádili dokonale.

2008_0907nnnn0058.JPG
2008_0907nnnn0085.JPG
2008_0907nnnn0063.JPG
Letos jsme jako každoročně vyrazili na dovolenou po oblastech Českých a to směrem ke Karlovým Varům. Oproti jiným rokům jsme sebou měli tentokrát na víc jednoho nového čelna rodiny a to kočičku Mischellin. Neměli jsme to srdce ji nechat doma a tak vyrazila na dovolenou s námi. A obstála se ctí. Absolvovala na  vodítku i 5kilometrovou trasu a z rovnováhy ji vyvedl až pitbull v zádech. Bertík má dovolené rád a jelikož nemá problém s přijímáním změn typu: změna místa či změna lidí kolem něj", tak si to užíváme všichni. Karlovy Vary nás okouzlily svojí atmosférou a architekturou. Bertíkovi se moc líbily sochy a toužil za každou cenu ochutnat vodu z léčivých pramenů na Kolonádě. Měl asi pocit, že to musí být minimálně stejně dobré jako Coca cola, když se tím každý tak nalévá. Ale když okusil, tak na nás vytřeštil oči a chtěl to plyvnout znovu do fontánky. Když jsem ho rychle odvedla ke dveřím tak s výkřikem "Fuj tajbl" poplyval chlapce, který mu stál v cestě. Ale naštěstí z toho nebyl žádný prblém. Navštívili jsme také hrad Loket. Kdo tam nebyl, tak ať neváhá. Je opravdu překrásný a atmosféra městečka Loket je neopakovatelná. Měli jsme tam jeden moc zajímavý zážitek. Když jsme šli ke kase u hradu, tak před vchodem byly postaveny terče a zájemci mohli za menší obnos zkusit své štěstí s lukem a nebo kuší. A jak si tak jdeme, tak najednou koukám, že Bertík má batoh. Ale ne náš!!!! Z auta jsme vystoupili všichni bez zavazadel a Bertíkovi to asi chybělo. Tak si při první příležitosti jeden opatřil. Prostě si tam vybral jeden z odložených u těch terčů. Byl velký, modro-černý a otevřený. Uvnitř jsem zahlédla peněženku a doklady. Krve by se ve mně nedořezal. Chňapla jsem ho a odnesla zpět. V duchu už jsem si chystala nějakou omluvu a vysvětlení pro majitele inkriminovaného zavazadla, ale nikdo jej zatím nehledal. Tak jsem ho tam položila a rychle odešla. Není to nejslušnější, ale já byla ráda, že jsem pryč. Když jsme po třech dnech opouštěli Vary, nikomu z nás se nechtělo. Sárka si tam našla novou kamarádku a nám všem to místečko přirostlo k srdci. Jeli jsme přes Prahu a tak jsme chtěli dětem ukázat letiště. Procházeli jsem halou a už jsme se těšili na letadla, ale...... v jednom z obchůdků v odbavovací hale na nás mezi dalšími předměty juklo logo s prokletým a zakletým nápisem LEGO. To co následovalo, lze jen těžko popsat. Snad jen, že dlouho Bertík takhle nevyváděl. Jednak únava z dlouhého cestování a to, že jsme trvali na svém a prostě jsme mu to Lego nekoupili, to vše ho tolik rozvzteklilo, že řval a řval a řval. Vzpouzejícího jsem ho vzala na toaletu, opláchla mu obličej a vysloužila si tím pár škrábanců, ale Bertík se neuklidnil. Tak jsme zvolili taktiku, kdo uteče vyhraje. Nevím, proč ta hala musí být tak strašně dlouhá!!!! Bertík hravě přeřval i startující letadla. A tak jak rychle jsme přišli, tak rychle - či snad ještě rychleji jsme odešli.
Čedičové varhánky u Hlinek

Čedičové varhánky u Hlinek

Před hotelem Termal

Před hotelem Termal

Bertík na kolonádě

Bertík na kolonádě

Už se stalo takovou naší tradicí, že jakmile začne léto a teplé večery, pořádáme na dvorku naš soukromé letní kino. Na terasu se vyndá televize s kinem, připraví se občerstvení a pak už se vybírá film nebo pohádka podle momentální nálady. Když je hodně teplo příjde vhod něco se sněhem. Třeba Mrazík. Bývají to moc fajn večery a máme je rádi všichni. Ze začátku to byla jediná možnost, jak s Bertíkem absolvovat shlédnutí filmu pod širým nebem. Bylo naprosto nemožné jít si s ním sednout do normálního "letňáku". Každý film totiž docela silně prožívá a musí ho patřičně okomentovat a také proložit svojí osobytou pantomimou. Se školkou a s tetou Boženkou navštěvují jemnické kino, ale je to vždy v rámci celoškolkové akce a tak to prochází v klidu, i když někdy Bertík brblá. Ve školce už ho znají a rádi mají a  některé jeho hlasité projevy berou s nadhledem. Ostatně i zdravé dítko se v tom šeru kina někdy neubrání hlasitým projevům. Jsou to děti.

 Přestože už v současné době Bertík zvládne spoustu věcí, letní kino na dvorečku patří k našemu létu stejně jako stanování.  Bertík se Sárkou se zabubákují do spacáků a s úžasem v očích sledují noční oblohu a hvězdy. K tomu se opéká masíčko (buřtíky totiž Bertík nerad), ozývá se praskání ohně a do noční idylky se sem tam ozve Bertíkův rázný hlásek, řkouc: "Člověče Šebestová!" a když se něco připálí konstatuje, že je to "pýcherné".

Kuk

Kuk

Bu bu bu

Bu bu bu

Letňáček

Letňáček

V neděli jsme šli se Sárkou tatínkem a maminkou hledat poklad Indiana Jounse. Toho mám rád. Utíká před kamením, skáče přez hluboké jámy a hledá poklady. Připomíná mi Lego Bionicle a rád se dívám na stránkách Lega na Lego Indiana Jouns. On tam je panáček Indiana Jouns a běhá v různých starých hradech a ty já mám taky rád. A v neděli maminka povídá: "Pojď Bertíku, půjdeme hledat poklad Indiana Jounse." a já byl rád. Jenomže sotva jsme vylezli ze dveří tak začalo hřmět a já se hodně bál. Tak jsme zase zalezli domů a maminka hrála na klavír a se Sárkou zpívaly a mě se to tentokrát líbilo a broukal jsem si s nimi. Za chvíli už toilk nehřmělo a tak jsme to zkusili ještě jednou. Šli jsme, já ostražitě naslouchal a dával jsem bedlivý pozor jestli zase nehřmí. A představte si, že hřmělo. Ale zvládl jsem to!!! Narazil jsem si klobouk pořádně do očí a pěkně jsem si přidržoval obě uši a pak to šlo. Maminka se Sárkou hledaly šipky a žlutá vajíčka od Kinder překvapení, ve kterých byly úkoly. Jeden jsem s maminkou splnil. Mäminka říká: "Bertíku řekni mi nějaké ovoce?" a já na to: "Nějaké ovoce." A hotovo. Pak jsem už hledal úkoly i já, ale pořád jsem musel dávat pozor, aby nezačala bouřka. Tatínek nás fotil a tak vždycky když na mě zavolal, otočil jsem se a řekl jsem "Sýr", abych byl na fotkách pěkně usměvavý. Ale pak jsme došli na místo, kde byl ten poklad. Byl vysoko, že jsme ho málem přešli. Byla to krabice a bylo na ní napsáno:  "Archa splněných přání pro Indiana Jounse." Tak jsem ji chňapl a řekl jsem: "Konec akce a můžeme jít". Ani jsem nějak neměl potřebu se do té krabice podívat. Hlavně jsem už chtěl být doma. A doma jsem si vzal z pokladu zlaté mince, které byly z čokolády a taky žvýkačku.
Úkol objeven. Jen se k němu ještě nějak dostat!

Úkol objeven. Jen se k němu ještě nějak dostat!

Hledáme úkol.

Hledáme úkol.

Ha!!! Šipka.

Ha!!! Šipka.

Bionicle-obr

Bionicle-obr

Tři koťata

Tři koťata

...

...

Babička Ježíšek bydlí  za lesem. A to znamená, že když jsme šli k babičce a dědovi Ježíšek, tak se šlo lesem. Ze začátku byl Bertík celkem dobře naladěn, ale jakmile zjistil, že jdeme k lesu, začal se vzpouzet a bránit. Začal křičet, že je les špatně, že je to nebezpečné a špatně to skončí. To je momentálně taková jeho kouzelná formulka. A když jsem šla pořád stejným směrem, tak se rozplakal a začal kolem sebe bušit a zlobil se, že ho neposlouchám. Tak jsem mu ukázala na azurově modré nebe bez mráčků a snažila jsem se mu vysvětlit, že les je nebezpečný jenom když je bouřka, ale ne dnes, protože je krásný den a nefouká ani trochu vítr. Pomohlo to a Berťa se uklidnil. Cestou se už nečílil a byl v pohodě. Dokonce mi odvykládal pohádku o koblížkovi. Tu má teď nejraději. Sice se nezlobil, ale když uviděl konec lesa, tak evidentně pookřál. Při každém prasknutí větvičky se mě celou cestu ptal: "Co to bylo?" a bylo vidět, že je vážně nesvůj. Slíbila jsem mu za to, že byl tak šikovný a v lese nekřičel, že dostane odměnu "Lego počítač". Pak už byl Bertík spokojený a u babičky a dědy Ježíšek si sednul na zahradě a s chutí zbaštil všechno co našel v batůžku. A celý den se na mě usmíval. Měl radost a já taky, že jsme to oba takhle zvládli.

 

Lístek srdíčko

Lístek srdíčko

U perníkové chaloupky

U perníkové chaloupky

S mamkou

S mamkou

O Vánocích dostal Petr ode mne pokuaz na zorbing ve Vrvhlabí. Nikdy se neovládnu, abych mu nekoupila něco, co ho pod stromečkem pobaví překvapí a rozesměje. Ale tentokrát mě to přišlo draho, protože poukaz nebyl na dvě jízdy, ale na jednu a pro dvě ososby, takže jsem musela sjet v zorbu spolu s Petrem. Patří mi to!!! Poukaz byl na květen a tak jsme vyrazili do krkonoš. Cestou jsme párkrát zastavovali a tak jsme se dostali až do Kladrubských koníren. Stálo to za to.
...

...

V Kladrubech nad Labem

V Kladrubech nad Labem

Před stájí s "Kůň princezna"

Před stájí s "Kůň princezna"

1

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one