Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!

Po prázdninách se opět přiblížil školní rok.....kdykoliv jsem během prázdnin šla s Bertíkem do práce (školka kde pracuji je v budově ZŠ, kam Bertík dochází), pokaždé se mě ptal, jestli nebudou úkoly. Řekla jsem mu, že ne. Že úkoly budou až v září....a tak se s otazníkem v oku neustále ptal.....“Už je záři???“

Po pobytu v nemocnici byl Bertík rozhozený, ale celkem brzy se to srovnalo....tedy až na strach z televize. Ten přetrvává neustále......čert ví, co to způsobilo. Doma televizi nemáme.....tedy samosebou máme, ale nepřijímáme signál a puští se pouze DVD, takže máme kontrolu nad tím, co si děti pouští....a žádné krváky to nejsou. Ačkoliv je těžké odhadnout, zda by mu krváky vadily.....před dovolenou jsme koupili film Číslo 9. Animovaný dětský film o hadrovo-plechovém panáčkovi a Bertík ho nemůže ani vidět a to zahlédl prakticky jen obal. V Chorvatsku se nás v autě z ničeho nic zeptal, jestli máme na autě číslo 9. A jelikož nám jeho tok myšlenek občas unikne, odpověděli jsme že na autě číslo 9 máme....protože v SPZ našeho auta opravdu figuruje. A Bertík začal vyvádět. Plakal, křeičel, že je to chyba, že musíme zpět domů, že je to špatné a že jsme pitomci. Koukli jsme se na sebe s Petrem a v duchu si z hrůzou představili těch deset dní, které nás teprve čekají a můžou proběhnout i takto....s křikem a o nervy. Naštěstí Sárka zareagovala.....“Mami on se ptá na ten film Číslo 9.“

Rozsvítilo se nám a tak jsme hned vše uvedli na pravou míru. Že Číslo 9 film nemáme, ale číslo 9 na značce ano. Zastavili jsme a ukázali mu jej na SPZ. Bertík totiž ve větě užívá místo „V“ předložku „NA“ a to způsobilo to nedopatření. Pak už byl klid. Ale jak říkámn....strach z televize nadále pokračoval.

Ale abych se vrátila ke školnímu roku. 1. září....byla to středa....jsme spolu šli ráno do školy. Bertík nevstával úplně nadšeně, ale vcelku to šlo. Zašli jsme pro svačinu a spokojeně jsme šli do školy. Na chodbě jsem ho poslala do šatny, aby se převlekl a šla jsem si dát věci do ředitelny. V tom slyší jak Bertík zavrčel, začal se zlobit a nadávat. Rychle jsem šla za ním, abych zjistila o co jde. Bertík přišel do šatny a zjistil, že mu dali jiné místo....to by ještě zvládl, ale hlavně.....dali mo i novou značku....a jako na potvoru to byl obrázek televize. Zuřil, strhl obrázek dolů, roztrhla, ho a brblal: „Mizerové, mizerové!!!“ Opravdu byl hodně vytočený. Tak jsem ho vzala za tlapku a říkám mu : „Pojď se mnou, vybereš si značku sám!“ a ve školce jsem mu dala na výběr ze značek pro naše školkáčky. Hledal míček, který měl v 1. třídě, ale ten jsme nenašli. Tak si nakonec vybral bábovku a když jsme ji slavnostně vylepili, usmál se a už byl v klidu. Čekala jsem co se objeví za zádrhel, až po něm teta Jana bude chtít, aby plnil nějaký úkol......a kupodivu......ono se nic nestalo. Zatím.....může prijít zlom kdykoliv....to už známe....ale prozatím Bertík nastartoval a bez vážnějších protestů píše i počítá.... o čtení nemluvím....protože čte pořád a nepřetržitě a všechno!!!!!

Díky Bohu za to!!!!!!!!

13.09.2010 07:30:06
bartolomej777

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one