Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!
Vánoce - obrázek

Vánoce - obrázek

Vánoce jsou pro mne ten nejkrásnější svátek v roce. Většinou už ke konci září začínám přemýšlet o tom, jaké letos napeču cukroví. Sestra Olga mi říká, že jsem šílená, ale já si nemůžu pomoct, prostě jsem tou sváteční atmosférou příprav a kouzlem adventu úplně posedlá. Ještě než se narodily děti, pekly jsme před Vánocemi u Olgy spolu obě dohromady. Bylo to moc fajn. Nasmály jsme se, práce šla jako po másle a myslím si, že jsme snad ani jednou něco nepřipálily. Vzpomínám si na jeden rok, když jsem měla udělat takový rozpočet kolik bude potřeba mouky a tuku atd. No k čemu já jsem došla!!!

Vyšel mi tak asi metrák mouky a do toho 125g másla, což je asi půlka kostky. Náš tatínem je bývalý matematik. Když si ten rozpočet prohlížel, marně hledal postup, kterým jsem došla k těmto číslům. No co…kilogram, dekagram, pentagram…kdo se v tom má vyznat??? Určitě si dovedete představit moje nadšení, když jsem v knihkupectví objevila hrníčkovou kuchařku.

Ale i přes tyto počáteční obtíže jsme napekly bedny cukroví a byly jsme šťastné, že máme na Vánoce nachystáno.

22. prosince jsem si svoji bednu s cukrovím přivezla domů a 25. prosince v ní zbylo už jen pár rozlámaných vanilkových rohlíčků. Petr večer zasedl s krabicí mléka po levici a s bednou cukroví po pravici a ochutnával a ochutnával, až se dostal ke dnu. Ale nebojte se, sestra mi napakovala druhý den další krabici a tu už jsem ubránila, takže cukroví bylo u nás na svátečním stole i o Silvestru.

Ještě první Vánoce po Sárčině narození, jsme pekli u Olgy. Na tohle pečení vzpomínám nejraději. Sáře ještě nebyl ani měsíc, narodila se 24.11. a malému Tedýskovi, což je Olgy nejmladší potomek, bylo rak a půl. Chodil pořát ochutnávat a moc si přál dát kousek i tomu miminku, které spalo v kočárku mezi krabicemi s Lineckým cukrovím a Brabantskými kolečky. Byla to nádherná doba. Maličká Sárinka byla překrásné miminko s moudrým pohledem, kterým nás odzbrojila už na porodním sále a my oba, Petr a já, jsme ji milovali od prvního okamžiku. Byli jsme tehdy tak šťastní a tak nedotknutí starostmi a trápením. Dny plynuly pomalu a klidně, a život byl jako jedna dlouhá pohádka. Ne že by se příchodem Bertíka pohádka změnila v horor, to ne, ale nabyla dalšího rozměru a to drsně realistického. Vánoce jako takové ho nijak zvlášť neoslovovaly. Ale stromeček se mu líbil. Stál u něj a upřeně sledoval blýskavé řetězy a ozdoby. Když mu byly asi tak necelé dva roky, dala jsem na stromeček čokoládovou kolekci. Snažil se k těm figurkám dostat za každou cenu. Stromeček byl umístěn doprostřed ohrádky, aby přežil alespoň do konce vánočních svátků, ale malý stál u ohrádky, cloumal větvičkami a za tyto vánoce zlikvidoval více než polovinu ozdob. A tak se na další Vánoce nakoupili nerozbitné. Nejsou sice tak krásné jako ty z foukaného skla, ale za to vydrží i do dalších svátků. A místo kolekce jsem napekla perníčky. Krásně voní a Bertík je nerad.

Sárka se na Vánoce pokaždé strááášně moc těšila a se zvědavostí jí vlastní, špekulovala jak to zaonačit, aby konečně uviděla toho Ježíška. Když jí bylo asi tak pět, schovala se pod stolem v obýváku a nechtěla jít k večeři, že si na něj počká, aby on jí neviděl, ale ona jeho ano a pak se příjde  najíst.

O rok později jsme se domluvili s Toníkem, což je náš rodinný přítel, aby nám nanosil dárečky pod stromek a zazvonil, když budeme večeřet. Nechali jsme mu otevřené dveře na terasu a dárky schovaly pod přístřešek. I poslední detail, vrzající vrata, která by to mohla celé pokazit, pánové po obědě namazali, takže nic nestálo v cestě tomu, aby plán proběhl hladce. Zasedli jsme ke sváteční večeři, popřáli jsme si vše dobré a pustili se do jídla. Všichni, kromě Bertíka jsme si dali bramborový salát a místo rybího řízku, který Bertík taky nemůže ani cítit, řízek vepřový. Když se pomlela záclona na okně, věděli jsme, že už Toník supluje Ježíška. V tom se do dveří přihrnuly všechny naše kočky, které hbitě využily otevřených dveří a draly se také na hostinu. Samozřejmě, že si jich obě děti všimly a Sára najednou vykulila oči a říká: „Tam je Ježíšek a přijel s kočkama!“

V prosklených dveřích z chodby se hýbal černý obrys postavy a dával si na čas. Jako znamení, že je vše nachystáno, měl zapnout světýlka na stromečku, ale chudák Toník nemohl najít po tmě zásuvku. Motal se tam a Sára ho s posvátnou bázní v očích pozorovala. Naštěstí ji nenapadlo jít se na Ježíška podívat z blízka. Stačilo jí to takhle a její víra v něj byla po tomto zážitku přímo betonová.

Pod stromečkem našli oba dva plno dárků. Samo sebou nechybělo Lego-Bionicle pro Bertíka a gumová zvířátka pro Sárku. Bez nich by to snad ani nebyla pořádná nadílka. Sárka potom utíkala do chodby a volala:„Ježíšku, mám tě moc ráda!“ Bertík se zaujetím sledoval tu haldu papírů a krabic, které ho očividně zajímaly nejvíc. Pak se otočil a donesl si pod stromeček sklenici třešňového kompotu, což je v jeho osobním jídelním žebříčku, favorit držící druhou příčku, v těsném závěsu za rohlíky. Postavil jej pod stromek a byl spokojený. Asi mu tam k dokonalosti chyběla nějaká lahůdka.

22.09.2008 16:16:01
bartolomej777

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one