Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!
Stříhání vlasů - obrázek

Stříhání vlasů - obrázek

 

Tak tohle byla dlouho dlouho dlouho naše noční můra. Stříhání nehtů Bertík zvládl celkem dobře a to díky říkadlům a veršovánkám, které se mi, díky mému „básnickému střevu“, rojily v hlavě naprosto samovolně. A tak pokaždé když došlo na stříhání nehtíků, sedla si k nám i Sárka a vymýšlely jsme spolu, protože ona se v tomto směru pomamila a „básní“ taky o 106.

Pamatuji si třeba:

„ Ty náš dlouhý nehtíčku, zastřihnem tě trošičku. Abys zase menší byl a v botě si netlačil!“

Bylo to rytmické a Bertík má smysl pro rytmus vrozený. A tak v těch dobách, kdy nemluvil si s námi alespoň broukal a stříhání nehtíků mu nevadilo. Na rozdíl od Sárky, která kňourá do dnes.

Časem jsme ke stříhání a k říkadlům přibrali počítání prstíků a rozeznávání pravé a levé strany (ruky nebo nohy). Ale to jsem odbočila od oněch inkriminovaných vlasů. Dokud byl Bertík maličký, tak asi do 2 let, měl hlavičku skoro jako kolínko a tudíž nebylo co stříhat. Potíže nastaly, když porost narostl. Pří pohledu na nůžky sebou Bertík tak zmítal a křičel, že bych mu asi spíš ublížila, než že bych ho ostřhala. Zkusili jsme strojek. Jenže...... Bertíkův citlivý sluch zapracoval. Když jsem mu strojek ukázala a nechala ho, aby si ho osahal, vypadalo všechno nadějně. V momentě, kdy jsem ho zapla, začalo peklo. Bertík vytřeštil oči a řval, jako o život. Zacpával si uši a nechtěl mě k sobě vůbec pustit. A tak nastala éra stříhání ve spánku. Nebudu předstírat, že jsem fenomenální kadeřnice, stejně by tomu asi nikdo nevěřil, a tak si asi dovedete představit jak ty alternativní sestřihy vypadaly. Mnohdy trvalo i dva dny, než Berťova hlavička vypadala snesitelně.

Ale dokud jsme byli jen doma, tak to ještě šlo. V okamžiku, kdy začal Bertík chodit do školky, jsem si řekla, že to takhle dál nejde a začala éra stříhání v jídelní stoličce. Bertík v ní byl dost na fest a tudíž dostatečně spacifikovaný, aby mi neutíkal. Petr mi ho přidržoval, aby se tolik nemrskal a neublížil si o nůžky. Zkrátím to. Téměř každých 5 týdnů nadcházela ona chvíle, kdy jsme se s Petrem z hluboka nadechli, odchytili synka, který již asi tušil co nastane a za pomocí hbitých pohybů a fyzické síly jsme půl hodiny drželi Bertíka v židličce. Po několika „sezeních“ se ze mě začínala stávat kopie Střihorukého Edvarda a Bertíkovy sestřihy začaly vypadat normálně. A teď si představte, že z oné záchytné židličky vyrostl. Prostě se do ní jednoho stříhacího dne nevešel. Naštěstí u nás zrovna byla parta přátel, kteří začali Bertíka rozptylovat a hráli mu divadlo s plyšákem. Bertík na ně zůstal překvapeně koukat, tudíž byl relativně v klidu a já ho ostříhala i bez židličky. Příště jsme to zkusili zase na normální židli. Bertíkovi jsme slíbili odměnu počítač (protože v té době jsme už najeli na odměny) a Bertík sice ječel, ale mnohem míň než kdykoliv před tím a mrskal se taky s menší intenzitou. A tak jsme to tímto způsobem začali praktikovat. Systém něco za něco funguje. Bertíkovi při stříhání nejvíc vadí, když mu padnou odstřižené vlasy na nos a do tváře, takže jsme se vrátil opět ke strojku a ono to tentokrát zabralo. Svoji roli k posunu od nůžek ke strojku sehrála i jedna nepříjemná příhoda. Po každé, když jsem Bertíka střhala, tak jsem ho neustále uklidňovala: „Neboj se, budu to dělat velmi velmi opatrně.“ No a Bertík sebou jednou trhl a já ho střihla. Ještě teď je mi z toho úzko. Bertík zkrabatil pusu, očka se mu zalila slzami a s pláčem na mě spustil: „Tys ublížil! Ty zlý maminko!“ A tak mi bylo jasné, že jsme se tím jedním střihnutím do ucha vrátili opět na začátek a že až příště vyndám nůžky, bude zle. Při příštím stříhání jsem tedy vzala strojek a řekla jsem, že strojek do ouška nestříhá. A Bertík to odsouhlasil. A pokud vás zajímá, jak dlouho trvalo než Bertík přijal stříhání jako něco co není až takové peklo, tak …... po prvé byl stříhán kolem druhého roku a po prvé u stříhání nevyváděl někdy kolm svých 6. narozenin. Ve chvíli, kdy jsme přešli na strukturovaný program, jsme vždy nastínila kdy nadchází stříhací den. Nebyl z toho zrovna nadšením bez sebe, ale akceptoval to. A teď, když je mu 7. a něco a pusa mu jede od rána do večera, mě vždy přesvědčuje, že stříhat budeme, ale až zítra!!!

23.06.2009 19:45:23
bartolomej777

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one