Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!
Stolování - obrázek

Stolování - obrázek

Pár týdnů po té, kdy do Bertíkova života vstoupila Boženka, jsme společně začali pracovat na jeho kulturnějším stolování. Doposud jedl jen lžící a sem tam přibral vidličku, se kterou nebezpečně zápasil. Porcování jídla na talíři nesnášel a dokonce mu vadila i bramborová kaše na jednom talíři s masem. Knedlík se mu tedy dával již naporcovaný a jídlo dělené. Teď nastala příhodná doba posunout ho o kousek dál. Do školky jsme mu dali zelený plastový příbor a doma dostal modrý. Měl na výběr zda si před obědem nachystá svůj zelený a nebo stejný, jako měli ostatní děti. Porcování knedlíku na talíři nesl velmi nelibě. Občas se stalo, že talíř odvrhl tak razantně, až ho shodil na zem. Trvalo to asi tak týden a přestal protestovat. Co se nám ale nepodařilo překonat, je odpor k červené paprice v jídle a zelenině celkově.

To prostě nesnese. Vybírá ji do posledního kousku. A když se k paprice přidá ještě mrkev a hrášek v bramborovém salátu, stane se z Bertíka taková malá vzteklá Popelka, která vybírá ty různobarevné provokativní kousíčky a skládá je na stůl. Takže když doma dělám bramborový salát, jemu rovnou udělám bramborovou kaši. Mám jistotu, že se nají a v klidu.

Jednou jsme jeli do Brna na neurologii a cestou zpět jsme zastavili v jedné známé restauraci, vyhlášené svou výbornou kuchyní. Bertík byl celkem dobře naladěn, tak jsme se to rozhodli zkusit. Sárinka byla ve škole, takže i kdyby malý ztropil divadlo, byla by ho ušetřena.

Vešli jsme tedy dovnitř a posadili jsme se hned z kraje. Slečna servírka nám podala jídelní lístek, ale měli jsme již vybráno. Chlapi si dali oba guláš, s knedlíkem a omáčkou je u Bertíka vždy vyhráno, a já si dala svůj milovaný smažený hermelín. Číšník donesl limonády a my jsme čekali na objednané jídlo. Ne že by jim to trvalo nějak extrémně dlouho, to ne, ale když jsem se podívala na Berťu, začala jsem se v duchu modlit, aby to vaření urychlili. Bertík seděl a naprosto hypnotizovaně sledoval dva knedlíky na talíři slečny sedící u stolu,hned vedle nás. Dojedla, odložila příbor a talíř odsunula. Bohužel směrem k Bertíkovi. Zajiskřilo se mu v očích, nadzvedl se a už už natahoval ruku k onomu talíři. „Nesmíš!“ Zasyčela jsem na něj a zavrtěla hlavou. Zaplať pánubohu…zabralo to. Ale ne na dlouho. Bertík takhle vystartoval ještě několikrát a vypadalo to, že pokud sebou kuchař trochu nemrskne, stane se z malého dojídač cizích porcí.

Naštěstí číšník už k nám mířil s našimi porcemi. Hurá!!!! Zajásala jsem v duchu, ale mé nadšení nemělo mít dlouhého trvání, jelikož zdejší kuchař se zeleninou na přízdobách opravdu nešetřil.

Když číšník položil talíř před malého, ten vykulil oči, zavřeštěl „fůůůůj!“ a začal z talíře radikálně odstraňovat tu iritující zeleninu. Rychle jsme s Petrem snažili odebírat na kolečka nakrájenou hromádku cibule a papriky, ale malý kolem sebe vztekle šermoval rukama a vřískal pořád do kola „fůj fůj fůj!“ Mezi tím, než jsme v rychlosti odebrali i poslední kousíček zeleniny, nám nad hlavami prolétlo menší hejno cibulových kroužků. Bohu dík, zdejší personál byl tímto nečekaným výstupem mile překvapen a bral ho zřejmě jako příjemné zpestření jinak fádního středečního odpoledne. Nijak to nekomentovali a jen pobaveně pojukávali od výčepního pultu. No a my odjížděli domů nasycení a bohatší o jednu zkušenost: při objednávce jídla požádat o to, zda by dětská porce mohla být bez přízdob.

22.09.2008 16:14:17
bartolomej777

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one