Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!
Sára - obrázek

Sára - obrázek

 

Jednou mi Dana nadhodila: „ Teda víš, ty příjdeš, chytneš Bertíka , ale že tu máš i Sáru, to jako bys neviděla!“ Strašně mě to tehdy zabolelo, ale hlavně proto, že na tom byl asi kus pravdy. Dana byla už taková. Všechno řešila přímo a bez servítků. Když jsem si potom zavolala Sárku k sobě a posadila si ji na klín, chvíli neklidně posedávala a pak se mě zeptala: „Už můžu jít?“ Nepotřebovala být muchlaná, když to ona sama nechtěla.

Zeptala jsem se n to i paní psycholožky v centru a ta mi odpověděla: „Je vidět, že Sára má tendenci strhávat na sebe pozornost, to je u sourozenců postižených dětí v celku běžné. Ale jí nedělá žádný problém si tu pozornost získat!“

Častokrát jsem tak v duchu přemítala o tom, že pro Sáru to musí být velmi nelehká situace. Musela rychle dozrát, aby pochopila proč se k ní bráška často tak ošklivě chová. Nebylo lehké vysvětlit malé holčičce, že jí bratříček ublížil, ale udělat to nechtěl. Mockrát mi se slzičkami říkala, já nechci, aby byl Bertík autista. Já chci aby si se mnou hrál a povídal si se mnou. Trpěla tím, že v něm nemá komplice do her, ale vždy spíš malého likvidátora a vetřelce. Spousta problémů a zádrhelů byla způsobena jeho nepochopením. Neuměl nám adekvátně říct co od nás chce. Stoupl si před nás a opakoval neustále jakýsi intonační celek, kterému jsme ale nerozuměli. A tak nakonec buď odešel nebo začal zuřit.

Hodně jsem si se Sárkou o tom povídala a ona přijala to, že je prostě jiný. Ani horší ani lepší…jiný! Když si stavěla domeček z pryžových čtverců, Bertík se přihnal domeček zbořil a začal skládat čtverce na podlahu do koberce, protože tak byly položeny, když byly uklizeny hračky. Vyděl nákladní vozy, jak vozí hlínu a někde ji zase vysypávají. Tak to dělal se svými autíčky a hlínou z květináče. V podstatě to byl úspěch, protože do té doby auta pouze skládal při okraji stolu podle jejich barvy a nikdo na ně nesměl sáhnout. Úspěch, ale jinak o nervy. Neustále ta autíčka nosil sebou. Jedno dvě by se snad sneslo ale 12????

Věřím tomu, že ho Sárka v některých chvílích opravdu nesnášela. Hlavně jeho útoky, které často schytala ona.

Ale byly chvíle, kdy ho i obdivovala a za to jsem byla ráda. U počítače ho využívala jako schůdek přes obtížné pasáže hry. Když byla v koncích, Bertík pomohl a pak zase hrála ona. A věřím tomu, že tam se začaly rýsovat první společně trávené chvilky u hraní. Potřebovali se navzájem.

22.09.2008 15:59:20
bartolomej777

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one