Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!
Pufu - obrázek

Pufu - obrázek

 

Blížily se prázdniny.Bertík se neustále zlepšoval v řeči a v komunikaci všeobecně. I když to byly spíše krůčky, než kroky, ale pokrok to byl. Měl tu výhodu, že netrpěl formou autismu, při které postižená osoba nesnese fyzický a nebo i pouhý oční kontakt. Rád se mazlil a rozdával pusinky kde se dalo. A já je od něj tak ráda dostávala. Vždycky když se ke mně malý blížil, tak jsem řekla: „Bertí pusu!“ a on hned přiskočil a dal mi pusu. Tu sladkou, tu slanou, ale skoro vždy od něčeho zapatlanou.

Jednou si Petr s Bertíkem kreslil. Kreslil velice dobře a Bertík se u toho dobře učil slova. Nakreslil obrázek auta, ve kterém seděly čtyři postavičky, táta, máma, holčička a kluk. Potom Petr začal ukazovat na jednotlivé postavičky a Bertík je jmenoval: „ Táka( to byla Sárka), Bétik( tak naýval sebe), tatinek a Pufu.!“

Podívali jsme se na sebe a Petr to s ním ještě jednou zopakoval. Tentokrát v jiném pořadí. Ale když se dostali k postavičce maminky, ozvalo se opět „Pufu!“

Uvědomila jsem si, že mě vlastně nikdy nijak neoslovoval. Asi neměl potřebu, protože jsem mu byla neustále v patách. Ale Pufu???? Kde k tomu proboha přišel? Oslovoval mě tak čím dál častěji. Pár dní na to za mnou Berťa přišel do kuchyně a říká: Pufu ponem!“ Znamenalo to asi něco jako …mami pojď sem! Tak jsem šla. Chtěl pustit pohádku. A když jsem mu ji pustila, tak mě chytil kolem krku a řekl:“Pufu!“ a dal mi pusu. Svitlo mi. Kdykoli šel ke mně, tak jsem já od něj chtěla pusu a tak si mě s tím slovem spojil. Byla jsem pro něj jeho pusa. Časem vyměnil Pufu za Manku z Rumcajse, ale na Pufu budu vždycky ráda vzpomínat a přiznám se, že mi občas chybí.

22.09.2008 16:08:57
bartolomej777

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one