Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!

Tak přišel ten den, kdy měl Bertík dostat své první vysvědčení. Už týden předem mi paní učitelka říkala, že máme koupit velikou odměnu, protože si ji Bertík opravdu zaslouží. Měl za sebou první půl rok v základní škole a vedl si výborně. Nikdy by nás nenapadlo, že mu to tak půjde. Četl, psal, počítal a co víc, on dokonce cvičil a zpíval. Sice většinou jen s tetou Janou a bez ostatních, ale i to byl pokrok. Pravda......občas se mu teda do školy fakt nechtělo a dělal doma psí kusy, ale to bylo většinou spojeno s delší nepřítomností ve škole, nemoc, nebo prázdniny. Jakmile se vše vrátilo k normálu, byl v pohodě a spokojený. Taky pomohl kalendář se škrtáním dnů a s páteční oděnou za pohodový týden. Odměna = Kinder vajíčko, které dostává i Sárka.

A tak si 28. ledna 2010 šel Bertík pro své první vysvědčení. Společně se dvěma dalšími prvňáčky si ho paní učitelka zavolala k tabuli a předal mu vysvědčení se samými jedničkami. Bertík se prý usmíval a když mu děti začaly tleskat, hrdě procházel uličkou mezi lavicemi a kynul jim na pozdrav, jako král ☺. To je celý on, vždy a za každé situace provede něco, co vás rozesměje. Historek, spojených se školou, ve kterých figurovala Bertíkova pozornost, logika a komický talent je tolik, že by vydaly na další stránku. Ale přece jen stojí za to zmínit alespoň některé:

V hodině výtvarné výchovy se mu nechtělo kreslit a tak si psal číslice. Když se na něj pan učitel zadíval a řekl mu: „Bertíku ta dvojka se ti teda moc nepovedla!“ otočil se Berťa na něj a řekl: „To není dvojka, ale dolar ty popleto!“

Paní družinářce hned na začátku roku vyslovil poklonu slovy: „Vypadáš jako holka, ale stará!“

Když jsme šli společně ráno koupit svačinu a ještě nebyly rohlíky, rozhlédl se kolem a pronesl: „Tak to je náš konec!“

Při obědě ho v jídelně chválila paní kuchařka, jak pěkně jí, protože Bertík spase na co příjde a řekla mu: „Ty jsi ale šikulka!“ Bertík jí odpověděl: „Já nejsem šikulka, ale školák ty popleto!“

Zkrátka....první půl rok ve škole se vydařil nad veškerá očekávání naprosto všech zúčastněných. Všichni jsme v září počítali se spoustou zádrhelů, ale ony se nekonaly. Zatím!!! Nikdy neříkej nikdy. Je možné, že stejně si povede i dál, v dalších měsících a letech, ale stejně možné je i to, že se najednou zastaví a dál to nepůjde.....to ukáže čas. Každopádně v tuto chvíli zvládl základy. Umí číst, psát a počítat.

Čte nepřetržitě a vše co vidí, psaní ho příliš nebaví a pokud se mu podaří tetu Janu přesvědčit, raději si vybírá úkoly z počítání, jak on říká z „MEMATIKY“ . Ta ho nadchla, protože zde zapracuje jeho hyperlogické uvažování.

Téměř každý den má Bertík domácí úkol. To byl ze začátku problém. Nadával a zlobil se, že úkoly nechce, že je dělá ve škole. A tak jsme tomu začali říkat „Trénink“ a bylo po zlobě. A pokud má trénink z mematiky běží nahoru a bez mrknutí oka vše splní a napíše.

Myslím, že z řádků, které jsem napsala je patrna úleva a radost, kterou cítím. Snad i trochu pýcha. Ano, jsem pyšná!

Jsem pyšná na Bertíka, jak se zvládl vypracovat, jsem pyšná na Sáru, že je mu takovou oporou, kamarádkou a zdrojem nepřeberného množství nových zážitků. Jsem pyšná na mě a na Petra, že jsme to všechno ustáli a překonali. Ale taky jsem vděčná. Vděčná za každou novou zkušenost, za všechny lidičky, kteří nám díky Berťovi přišli do života a byli ochotni podat pomocnou ruku, za každé slovo uznání, když se nám podařilo s Bertíkem něco nového vyboxovat. Jsem vděčná za něj, za Sáru a Petra.

Když se ohlédnu zpět za těmi roky s Bertíkem, už vím, proč nám ho život daroval.

Proč??? Protože někdo tam nahoře věděl, že právě my to zvládneme!!!

Tak nám držte palce ☺☺☺





 

29.01.2010 11:22:08
bartolomej777

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one