Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!
Hluk a zvuky, které nemůže Bertík ovlivnit, t.j. že je nemůže zeslabit nebo popřípadě vypnout, ho dokáží rozzuřit do ruda. Je pravda, že časem se intenzita se kterou se těmto zvukům bránil výrazně snížila, ale neodbouralo se to. Z počátku mu vadilo snad úplně všechno z domácích prací. Zvuk pračky nenáviděl a jakmile jsem začala prát, s vřískotem utekl do pokoje, zabouchl se tam a odmítal vylézt ven. S vysavačem to bylo to samé. Vždycky jsem ho upozornila, že jdu vysávat a on systematicky prchal z pokoje do pokoje, podle toho jak jsem s úklidem postupovala. Paradoxně mu nevadil řev televize. Tu si zesílil skoro na plno. Ale jen televizi...nikolv domácí kino. To nenáviděl a nenávidí do dnes. Zvuky které se linou z několika různých reproduktorů ho matou a děsí.
Co se týče hudby....to je kapitola sama o sobě. Bertík má velice dobrý hudební sluch. Dobře intonuje a dokáže napodobit skoro každý zvuk....pokud ho ten zvuk osloví. Měla jsem radost, když si začal pobroukávat, protože já sama hraju na klavír a ráda zpívám. Myslela jsem si tedy, že budeme mít opět o jednu společnou činnost na víc. Ale bohužel.......jakmile jsem začala zpívat, Bertík si zacpal ouška a s vřískotem prchnul do pokoje a s prásknutím zabouchnul dveře. Ještě chvíli bylo slyšet jak za dveřmi vrčí a zlobí se. Nu což....nedá se nic dělat. Přece kvli němu nedáme klavír z domu.....za 1. je to v podstatě jediná vážně hodnotná věc v naší domácnosti a za 2. kdybych si nemohla sem tam sednout a zabrnkat....nepředstavitelné............... a tak jsme začali Bertíka pomalu chočit. Sedly jsme si se Sárkou ke klavíru a začaly zpívat a hrát. Bertík občas se zvědavostí nakoukl a zavřeštěl: Přestaň zpívat!!!", ale nepřišel....nemyslím si, že bychom pěly tak úděsně, ale Bertík má vytřibený hudební sluch. Jako miminko usínal ze zásady při Stravinského - Svěcení jara, nebo u posluchačsky náročnějších kouscích, typu Macabre - Zodiac. Tomu se rovnat nemohu, to připouštím. Když začal chodit do školky, začal se sem tam účastnit i kulturních akcí,vždy s tetou Boženkovou v záloze, kdyby začalo být zle a museli by ze sálu odejít. Časem už chodil do divadla úplně v pohodě. Sice se do tmy ozývaly Bertíkovy proslovy, ale ty byly už většinou projevem nadšení. Zpívat ale i nadále nechtěl a hudebním produkcím se vyhýbal. A nyní na základní škole po několika neúspěšných pokusech, už vědí, že hudební výchova je něco co Bertík v kolektivu dětí nebude ochoten příjmout. Nechci dětem křivdit, ale ne každé z nich je rozený zpěvák a jejich podání lidových písní je občas jen pro skalní a otrlé jedince. A po příhodě, kdy paní ředitelka přišla málem o prsty to už ani nemají potřebu zkoušet.  Zasedla tehdy ke klavíru a začala preludovat. Najednou se Bertík vztyčil, zabouchl jí před nosem víko klavíru a se zvednutým ukazovákem a slovy: "Tak to ne!" odhodlaně odešel. A tak od tě doby má hudebku individuálně s tetou Janou a občas si raději vybere počítání, než by ze sebe vydal hlásku nebo, nedej bůh, musel poslouchat nějaké hudební pokusy
09.04.2010 20:41:34
bartolomej777

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one