Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!
Nový školní rok - obrázek

Nový školní rok - obrázek

Blížil se konec prázdnin a nás čekalo spoustu novinek a změn. První velká změna byla Sárinčina školní docházka.Sárinka šla do první třídy a Bertík zůstal ve školce bez ní. Byla pro něj takový malý styčný důstojník. Znala jeho zvyky a rozuměla i té jeho květomluvě. A teď tu najednou nebude. Kupodivu to nesla hůře ona než on. První den, když jsme Bertíka vysadili ve školce, Sárinka seděla v autě a plakala, že už ho nebude moci hlídat. Bertík její nepřítomnost ve školce snad ani nijak nezaznamenal. Každé ráno se jelo nejprve do školky a pak se Sárkou do školy. Běda, když jsme se opozdili a museli nejprve do školy. Změnili jsme postup a Bertíkovi to rozhodilo celé ráno. Nechtěl potom ani vystoupit z auta a s křikem odmítal jít do školky. Jeho negativní reakce vyvolaná změnou, se pak táhla celým dnem. Snažili jsme se těmto změnám po ránu vyvarovat, ale ne vždy to šlo skloubit s Petrovými službami. Naštěstí Bertík časem přistoupil na alternativní dopravu v podobě autobusu. Pak už stačilo ráno na jeho program umístit místo obrázku auta obrázek autobusu a bylo to v klidu.

A změnám neměl být asi zatím konec. V polovině listopadu nastoupila do školky nová paní učitelka a stávající personál odcházel. To mohl být pro něj opravdu ohromný problém. Lidi které znal a byl na ně zvyklý tu najednou nebyli a místo nich přišli jiní, ketré neznal. Ale ustál to relativně se ctí..

Paní učitelka byla drobná štíhlá mladá paní, plná elánu, plná nápadů avšak s minimem praxe a s minimem skušeností s problémovými a potažmo postiženými dětmi. Alespoň tento pocit jsem z ní měla. Do doposud ustáleného režimu vnášela své novinky a nápady, kterými zpestřovala, podle ní poněkud fádní stávající režim. Bertík chodíval od té doby domů nějak zvláštně roztěkaný. Vždycky v něm byl neklid, ale teď z něj přímo kapal. Bylo vidět, že se snaží se změnami vypořádat, ale nemohla jsem se zbavit pocitu, že všechny ty novoty mu moc neprozpívají. Rozhodli jsme se tomu dát čas na zajetí do správných kolejí. I pro paní učitelku byl Bertík asi dost velký oříšek. A tak po nějaké době přišla za námi s návrhem, pořídit Bertíkovi pedagogického asistenta. Přemýšleli jsme o asistentovi, ale až tak někdy na úrovni základní školy, pokud jí bude schopen navštěvovat. Asistence ve školce se nikdy nejevila jako nutná. Bývalé osazenstvo bylo schopno zvládat Bertíkovi nálady a záchvaty ještě v době, kdy o jeho autismu neměl nikdo ani potuchy. A když už se podařilo zjistit diagnózu a vědělo se jak na něj, bylo to všechno jednodušší. I krajská koordinátora, která přijížděla na návštěvy do školky, ocenila jejich práci jako velmi dobrou. Bylo vidět, jak Berťa pomalu začíná chápat svět kolem sebe. Pomalu, ale konečně. A teď najednou nová učitelka, která neuznávala zajetý systém, který se v Bertíkově případě osvědčil. Budiž, měla na to plné právo dělat si věci po svém. Ale já si nebyl jistá, že je to pro syna to pravé.

22.09.2008 16:11:26
bartolomej777

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one