Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!
S novým školním rokem, t.j. s rokem 2007/08 přešel Bertík do nové školky. Je to mnohotřídní školka, kde je zřízena speciální třída s logopedickým zaměřením. Stávající paní učitelka sice nebyla nadšena, ale pro mne nebyly prvořadé její námítky a pocity, ale hlavně Bertíkovi potřeby a jeho rozvoj v řeči. Nehledě ne to, že s paní učitelkou jsme začaly být drobet na kordy a to není dobré zázemí na jakoukoli spolupráci, notabene na rozvoj handicapovaného dítěte. A tak jsme od září 2007 začali dojídět do jemnické MŠ. Bylo to trochu komplikovanější vzhledem k organizaci kvůlí Petrovým službám, ale když se chce - všechno jde. Bertík přešl i s tetou Boženkou, což bylo úplně nejlepší varianta a jsem za ni tetě Boženkové vděčná. Pro ni nastaly tímto přesunem menší potíže. V první řadě to bylo dojíždění, které přijala aniž hnula brvou, druhá věc byla finanční stránka. Ocenění asistentů pedagoga je totiž naprosto naprosto naprosto pod úrovní náročnosti, kiterou taková práce skýtá. A když si k mizernému příjmu přidáte ještě náklady spojené s dopravou vl. vozem, protože jiná varianta bohužel v našich končinách nepřipadá v úvahu, tak vám dojde, že to dotyčný člověk dělá jen z dobroty srdce a proto, že mu na tom tvorečku, kterého má na starost, opravdu záleží. Živě se mi vybavuje jeden rozhovor s Boženkou, když jsme řešily asistenství v 1. třídě a já jí navrhla, že budeme její plat dorovnávat z peněz, které se nám podařilo vyběhat Bertíkovi na příspěvek na péči. Boženka se na mě tehdy podívala pohledem, který trochu mrazil, trochu bolel a měla jsem pocit, že jsem se jí možná i nechtěně dotkla. Oči se jí zaleskly a řekla: "Tak za tuto cenu bych to dělat nemohla!" Jsem za Boženku moc ráda a je to jedna z těch bezva lidiček, které jsme díky Bertíkovi mohli poznat blíže.
Dalším človíčkem, který se díky Bertíkovi dostal do našeho života, byla "Pnunenka". Krásné oslovení, které Bertík vymyslel paní ředitelce Říhové, která se celou dobu jeho docházky do MŠ Jemnice starala o jeho rozvoj řeči. Nyní ji Bertík nazývá "teta Miluška", ale panunenka k ní už nedmyslitelně patří. Myslím, že víc než učitelkou, ředitelkou či tetou, byla pro něj něčím, jako třetí babičkou. Bertík miluje Lego a hned od začátku bylo patrno, že by mu panunenka snesla modré z nebe, jen aby uviděla jeho nadšení a záři v očích, která vás pohltí. Jeho radost je totiž naprosto čistá, baz kalkulací, bez ohledů na nějaké společenské konvence. Jenže i dobrá vůle a láska může sem tam spustit negaci. A u Bertíka to byla právě ta přemíra Lega, které začal vyžadovat vždy a všude a začal být zlostný, pokud se o něj měl dělit, nebo je měl jen odložit při nějaké činnosti. Boženka zasáhla. Je to asistentka, jakých si troufám říct moc není. Od prvního dne je mezi ní a Bertěm zvláštní sounáležitost a ona přesně ví, co, kdy, jak, jak z toho a co udělat, aby se předešlo Bertíkovu skratu. A tak se dohodly, že Lego jenom jako odměna. No to víte, že Bertík brblal. Ale...... během pár dní přijal tuto věc jako fakt. Ostatně jako vždy a vše. Mimo tetu Boženkovou a tetu Milušku se o Bertíka staraly i paní učitelky Vlastička a Květuška. Všem čtyřem jim patří velký dík a já a Petr na ně nikdy nezapomeneme.
V únoru 2008 se měl konat zápis do 1. třídy. I já možná patřím k těm nekritickým rodičům, kteří vidí své děti v tom nej nej světle. Přesto mi však docházelo, že Bertík není schopen něco tokového, jako je zahájení školní docházky, zvládnout. Dohodli jsme se s paní psycholožkou v ped.psych. centru a dali jsme mu odklad. Paní psycholožka sice konstatovala, že u autistů rok odkladu málo kdy něco vyřeší, ale byl to rok pro nás všechny. Rok, během kterého se stala spousta věcí, které by se v případě, že by šel Bertík do školy už tehdy, asi nestaly.
23.06.2009 19:45:15
bartolomej777

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one