Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!
Krok ku předu - obrázek

Krok ku předu - obrázek

 

O výchovný program se Bertíkovi po stanovení diagnozy začala starat paní magistra, která byla zároveň krajským koordinátorem přes autismus. Byla to usměvavá paní, které člověk mohl říci cokoli. Byla a je pro nás rádcem v nesnázích. Pracuje s více než 80 dětmi s podobným postižením, jako má náš syn a k tomu je to člověk s velkým srdcem, který se dokáže radovat z každého jeho úspěchu s námi. Najeli jsme na strukturovanou výchovu. Ze začátku mi to připadalo trochu přehnané a snad i zbytečné. Ale dali jsme na radu moudřejších. Člověk by upsal duši ďáblu, kdyby to pomohlo, natož aby nenakreslil pár obrázků. Když Petr nalepil v koupelně na sklo rozkreslené etapy mytí rukou, překvapeně jsme zírali na to, jak Bertík beze slova plní krok za krokem, přesně tak, jak to bylo na obrázcích. Jako by se mu v tu chvíli rozsvítilo. Usmíval se a byl spokojen že to zvládl. A my s ním. Bylo to jako když vaříte nové jídlo. Bez kuchařky(návodu) byste byli taky v koncích a on ten návod měl. Poprvé věděl co se od něj čeká a věděl to jistě. Bez problémů to splnil. Pochopili jsme, že obrázky budou ta správná cesta, kterou se vydat.

Paní magistra sestavila Bertíkovi program na míru a my se učili s ním. Nikdy bych neřekla jak moc nám Bertíkovo postižení může být ku prospěchu. Nebylo lehké se smířit s tím, že třeba nikdy nebude schopen normálního života a bude pořád potřebovat někoho, kdo ho povede. Ale nadruhou stranu, díky němu se stal život a lidi kolem nás nějak lépe čitelní. Možná tím, jak jsme trochu nahlédli pod pokličku tomu jeho světu striktní logiky. Spousta věcí dává teď jiný smysl a význam. Když si sáhnu do svědomí, mám pocit, že až s ním jsme se stali opravdovými rodiči a jsem za to vděčná. U Sárky to všechno šlo tak nějak samo, jako u většiny zdravých dětí. Ale s Bertíkem jsme museli hledat, vymýšlet, přemýšlet a zvažovat každý nový krok. Nutilo nás to k neustálé aktivitě a to mělo vliv i na Sárku. Stala se aktivním a důležitým společníkem v naší práci s Bertíkem. Každý jeho pokrok jsme museli doslova vyboxovat. O to byl cennější. Po celém domě jsme rozvěsili obrázky a různé návody, podle nichž se Bertík orientoval. A začal dělat pokroky. Začal pomalu rozvazovat a během půl roku se zvládl naučit téměř 70 slov. Nevím přesně co se na tom podílelo více, jestli obrázky, změna přístupu spojená se stanovením diagnozy nebo to, že jsem byla doma. Nejspíš všechno dohromady. Striktní režim a řád, který Bertíkovo postižení pomalu vnášelo do našeho života, přinášel nečekané ovoce i u Sáry. Je to bystré dítě, které se vždycky snažilo najít nějakou tu skulinku jak obejít něco, co se jí nechtělo dělat. Teď pomalu začala přijímat, že dané slovo je zákon a nedá se z něj slevit. Nebylo to bezbolestné a okamžité. Ale podařilo se.

22.09.2008 16:00:08
bartolomej777

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one