Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!

Kdy jsme si toho všimli poprvé

Kdy jsme si toho všimli poprvé - obrázek

Kdy jsme si toho všimli poprvé - obrázek

 

A kdy jste si toho všimli poprvé? To je otázka, kterou nám už kladla spousta lidí. Popravdě…… přesně nevím! Dokud byl miminko, tak se ničím neodlišoval a když povyrostl, tak jsme z počátku ty jeho zvláštnosti a odlišnosti připisovali na vrub tomu, že je kluk a že přece každé dítě je jiné. Že by v tom mohlo být něco jiného, to nás vůbec nenapadlo. Až čas a možnost srovnání s vrstevníky ve školce ukázali pravou tvář toho všeho.

Jen jedna vzpomínka mi utkvěla v hlavě jako takový první překvapující moment. Manželovi kolegové z práce, dělali každý rok před prázdninami takovou menší sešlost. Říkali tomu otevírání koupaliště. Sedělo se pod širým nebem, opékalo se prasátko a nálada byla vždy výborná. Jezdili jsme tam i s dětmi. Poprvé tam byl Bertík jako tříměsíční mimiko a ani průtrž mračen a bouřka ho tehdy neprobudila. Rok na to jsme šli opět a děti také. Sárka pobíhala okolo, s každým zapřádala hovory a bavila celé osazenstvo. Jedna z manželek začala dělat budliky na Bertíka sedícího v kočárku. Jeho reakce byla opravdu zvláštní. Beze slova otočil hlavičku na opačnou stranu a až do konce večera se na nikoho nepodíval. Otočil čumáček do rohu boudy u kočárku a tak už zůstal až do té doby, než jsme šli domů. Ne že by se styděl, nebo urazil či něco podobného, vypadalo to spíš, jako by se úplně vypnul. Dost mě to tenkrát překvapilo, protože Sárka byla vždy pravý opak. Upovídaná a věčně pusu od ucha k uchu. Ale říkala jsem si, že jsou prostě každý trochu jiný.

Takový ten první markantní signál přišel od babičky. Je zajímavé, že postižení dítěte statisticky nejčastěji objeví právě prarodiče.

Děti byly na noc u babičky. Když jsme přijeli, babička říká: Děcka, já mám pocit, že ten kluk neslyší. My ho tady včera volali, lákali ho na všechno možný a on na nic nereaguje.“

Zavrtěla jsem hlavou, že to není možný a protože Bertík zrovna spal, tleskla jsem mu hned u hlavy a čekala, jak babičce předvedem, že slyší. Jenže ouha. Bertík sebou nejen netrhl, ale ani brvou nehnul. Červík nejistoty začal hlodat.

22.09.2008 15:54:57
bartolomej777

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one