Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!
Dovolená 2010 - obrázek

Dovolená 2010 - obrázek

Jako mávnutím kouzelného proutku uběhl Bertíkův první školní rok.......a nutno podotknout, že celkem bez bolestně, až jsme z toho mírně na rozpacích. je možné, že laťka kterou si sám nasadil, se nám už zvednout a překročit nepodaří, ale co na tom.......naučil se základům všeho toho nejdůležitějšího: psaní, četní a počítání. A tak když si 28. června 2010 přebíral své zasloužené jedničky, každý by čekal radost a nadšení.....pravda......možná by i bylo, ale to vše se změnilo v okamžiku, kdy mu paní učitelka popřála krásné prázdniny a aby si užil tu "dlouhou cestu!!!" Právě tahle formulka Bertíkovi moc nevoní.....loňskou dovolenou absolvoval s klidem, ale po příjezdu, se ještě dlouho vyptával, když nasedal do auta, jestli zase nejedem na dlouhou cestu. Za našeho bedlivého ujištování, že jedeme jen na krátkou, si potom v klidu sednul a mohlo se jet třeba do Tramtárie......bylo mu to už jedno. Ale ve chvíli, kdy uslyšel o  dlouhé cestě, sbalil vysvědčení a mrštil s ním vztekle na skříň. Ale brzy to přešlo. A tak když jsme druhý den nabalili všechno potřebné k 10-ti dennímu pobytu u moře, celkem bez námitek se nalodil a zamuchlal do spacáku, který má moc rád. A pak se vyjelo......................hned od začátku, jsem si kladla na srdce, že si musím psát krátké poznámky o tom, co se který den bude dít, protože po předchozí zkušenosti vím, že potom zpětně se jen těžko loví v hlavě co kdy a kde. A tak......tady jsou!!!!!!

Chorvatsko 2010 Omiš – Suhi potok

29.6. - úterý

Od rána začíná malý blázinec. Na rychlo jedeme pro hotové pasy, chystáme jídlo a dokupujeme poslední věci, které bereme s sebou. Volám strejdu Housera ohledně pojištění na cestu.....to už by mělo být snad vše. Doufám, že jsem na nic nezapoměla!!!!! Předáváme klíče od Huga sestřičce a přejeme jí hodně štěstí při krmení. Mám ji ráda, doufám že to přežije. Ve 21.00 hod. Sraz a odjezd od Billy v Mor. Budějovicích. Sešli se všichni účastníci zájezdu, to znamená 4 Doležalovic, 4 Husovic, 3 Burdovic a 3 Slatinskovic. Nikdo nic nezapoměl, nikdo se pro nic nevracel. Děti na parkovišti vyfasovaly každý jeden Kinedril a cesta může být započata........Výjezd směr Znojmo, dále pak Vídeň, Mostar, Zagreb, Zadar, Omiš.Jediný zádrhel, co se týká cesty, byl ve Vídni, kde byla kolona kvůli opravám komunikací. Další zádrhel se týkal Bertíka, ktereho z ničeho nic chytil alergický záchvat. Začal kašlat a dávit se. Ještě že jsem s sebou vzala ty jeho kapky, i když jsem si říkala, že u moře nebudou potřeba. Sárka spolehlivě prospala celou cestu. Po Kinedrilu byla unavená a drobátko přituplá. Já jsem měla co dělat, abych neusla taky. Ale vydržela jsemt to. Tedy až na pauzu na odpočívadle, kdy mi víčka padla a já si schrupla celých 10 minut, ale jinak, pokud Bárt řídil, držela jsme s ním basu. Uvidíme na zpáteční cestě......loni jsme usnula...nešlo to vydržet.

30. 6. - středa

Příjezd do Suhi Potok-Jesenice, před 10 hodinou. Cesta trvala 13 hodin, celková trasa z domu činila 920 km. Následuje prohlídka okolí a rozdělení apartmánů. My máme samostatný s koupelnou a kuchyní. Vybalit a hurááááááá do vody! Brrrrrrrrrrrrrrr.........studená jako koš!!!!! Bárt dospává cestu. Sárka sbalila šnorchl a prakticky tím zmizela úplně, protože jsme ji až do večera neviděli.J á jsem se vyplácla na břeh s jedním uchem nastraženým k moři, kdyby se ta naše malá potápěčka chtěla stát utápěčkou a s druhým uchem nastraženým k balkónu, kde seděl Bertík a hrál na PC. Měl počítačový den......posléze se to ukázalo jako jediná možná varianta, jak tady Bertíka udržet těch 10 dní v klidu a bez zloby. Domluvili jsme se, že dovolená je od slova dovolit a tak měl Bertík dovoleno hrát každý den......ale......byla zde pravidla....ráno najíst, potom plavat, pak zmrzlina a potom PC. Po obědě zase plavat a nějaký ten výlet a pak třeba zase počítač, nebo pohádka se Sárkou. Osvědčilo se to. K večeři je na jídlo co dům dal a zbytky z cesty. Děcka tj. Simonka, Marťa, Míša a Sárka s Bertíkem, koukají na pohádky, dospělí slaví narozeniny strejdy Housera dole na dvoře pod zeleným deštníkem. Zelený deštník je vlastně železná konstrukce ve tvaru obrovského deštníku po němž se.... už zřejmě léta letoucí..... pne psí víno. A pod baldachýnem ze zelených lístků se sedělo moc příjemně.

1. 7. - čtvrtek

Sárka hned po snídani opět zmizela a jen transparentní vršek šnorchlu byl kontrolním bodem, že je stále mezi živými. V malé zátoce nedaleko nás ,rybáři vytáhli dva rejnoky. Sára to oplakala.....byla to ještě mláďata. Náš táta Bárt a strejda Houser jeli nakupovat do Omiše....Bárt pořídil obutí do vody pro celou rodinu, takže můžeme bez obav mezi ježky. Kluci....Martin a Michal....započali lov hvězdic, načež se rozpoutala hvězdománie. Chytal kde kdo.....druh hvězdice......hvězdice vzácná....po našem nájezdu, už opravdu bude. Sárka má tendence, vše ulovené házet zpět do moře. Strejda Houser prohlásil, že pokud tam mrskne i tu jeho hvězdici, tak poletí za ní. Večer jsme zajeli do Omiše. Nádhera!!!!!!!! Je to město plné stromů......a Bertík taky hned Omiš překřtil na Strom. Prošli jsme si tržnici, dali jsme si obrovskou zmrzlinu, Sárka si koupila fosfotový přívěšek s broukem, já zase mušli. Večer sedánek opět pod zeleným deštníkem....pokoušíme se grilovat.....úspěšnost tak 50% na 50%. Ale nakonec jsme se najedli.

2. 7. - pátek

Tatínek Bárt a strejda Houser ráno vyrážejí na rafting.....my s Martinou (teta Houserovic) čekáme, kdy nám doručí oznámení, že jsme vdovy. Bertík šel se mnou a Sárkou plavat, potom seděl u PC. Sárce začínají rašit plovací blány....opálená je jako čokoláda, já se o to marně snažím taky, ale mezi pobíháním z pláže za Bertíkem do druhého patra, se mi to příliš nedaří. Po obědě se nám vrátili drahé polovičky...zmrzlé, ale spokojené. Koukáme na fotky. Po setmění si děti hrají na schovávanou. Sárka a Marťa se chovali tak dokonale, že jsme je hledali po celém okolí a marně.  Byla už tma jako v pytli. Moře bylo neklidné a temné. Pobíhali jsme po břehu, volali, pátravě a s obavami jsme se dívali do vln a pomalu se začaínali obávat nejhoršího, nebyli nikde. Nakonec slezli ze stromu, kde je tedy opravdu nehledal nikdo. Sára mi otráveně oznamuje: „A ty sis nevšimla, že jsem na tebe ze stromu kývala nohou???“  Snažím se zachovat klid, i když uvnitř mě právě praskl přetlakový ventil. A tak zkoušíme potlačit vztek a zahnat stres pod zeleným deštníkem.


3. 7. - sobota

Strejda Houser oznamuje, že se Radkovi (kolega z práce) narodila dcerka, takže.........večer budeme slavit pod zeleným deštníkem. Standa má narozeniny.....takže budeme zřejmě vehementně slavit celý den. Po snídani jdeme všichni čtyři i s Bertíkem do vody....prská, ale nakonec jsme ho přemluvili a utáhli na zmrzlinu. Plaveme, plaveme....a Bertík......najednou přestane plavat a jde pod hladinu. Když ho táta Bárt vytáhl a ptal se:“Co děláš?“ Bertík odpověděl....“Jsem říkal, že už nemůžu!!!!!“ Po obědě jsem se vyplácla na břeh s předsevzetím, že dnes budu ležet a opalovat se, protože pohled na opálené a štíhlé tělo Ivči......je opravdu příliš deprimující. Nu což!!! Zhubnout to už nestihnu, tak se alespoň opálím. Bertík na to: „Mami? Ty se jdeš vypalovat?“ Říkám: „Ne, Bertíku, to se říká opalovat!“ a Bertík :“Aha!!!!! Upalovat!“ A tak se tedy upaluju. Bárt se Sárkou šnorchlují jako o život......sousedi Pražáci vyházeli Sárči a klukům ježky, tak se taťka Bárt pustil do stavby jezírka na úlovky. Postupně se přidali všichni chlapi včetně Bertíka a postavili malou přehradu. Ale voda má sílu a tak do večera sem tam nějaký ten kamínek podlehla a odplaval. Večer mají děti zákaz hry na schovávanou. Jdeme s Bártem po tmě do vady...poprvé bez bot. A cobyste řekli.......Mám ježka v noze!!!!! A tak končíme den desinfikováním zevně i zevnitř pod zeleným deštníkem....ačkoliv v tomto stylu se nesl celý tento den.

4. 7. - neděle

Ráno jsme po snídani vyrazili všichni čtyři společně do místního obchodu Sárce pro šnosrchl a brýle. Při té příležitosti jsme koupili Bertíkovi nafukovací člun, abychom ho alespoň na chvilku udrželi na pláži. Cesta do obchodu a zpět je více než stezka odvahy. Chodníky zde neznají a rychlostní omezení 50 km v obci evidentně taky nee. Trnu celou cestou, kdy Bertík šlápně do silnice a někdo ho srazí. Když jdu hned za ním, tak mu chudákovi šlapu na paty, a když jdu dál, všechno se ve mně svírá obavami. Ale dobře to dopadlo. Na pláži člun nafukují všichni chlapi a potom následuje první vyplutí. Bertáš září, tatínek Bárt taky a Sárka též. A pak to začlo!!!!!! Bertík po návratu do pokoje strhnul noťas, takže vytrhnul myš a zrušil USB výystup. Noťas to po hodince sice vydýchal, ale smršť událostí pokračovala..... Protože Bertík zuřil, že nejde počítač, vytáhli jsme ho do vody. Tak si tam šlápl na ježka. Ostny propíchly botu a jeden se mu zalomil v patě. Tak jsem šli operovat. Berťa řval jako o život. Nařízlou rankou jsem se mu snažila osten vysát pusou, ale Bertík na mě řval: „Necháš mě, ty lidožroute!!!!!“ Nakonec jsme přece jen zvítězili a trn vyndali. Bertík už ale do moře nechce. Večer se z balkónu ozval křik....Bertík dostal žihadlo od včely. Tím dovršil do třetice všeho zlého. Sára a já jsme se obě připálily, ale dá se to vydržet. Večer doháníme pod zeleným deštníkem deficit na pitném režimu za celý den .....děti mají embargo na PC, Sára nese těžce, že jí nevěříme.

5. 7. - pondělí

Taťka Bárt se strejdou Houserem a se strejdou Standou vyrazili ke skalám, které se tyčí nad celým pobřežím. Já vstávám s bolestí ucha, která postupně graduje. V poledne jedeme do Omiše pro tyčinky a vybrat peníze. Bárt si koupil brýle....Sárka má náladu na odstřel, protože chtěla zůstat a lovit a Bertík křičí, že už do Stromu nechce. Po příjezdu jsme se najedli a jdeme na pláž. Sárka loví o 106 a už ji znají skoro všichni z okolí. Když ji hledám a volám, z vedlejšího domu se ozývá....“Je na lovu!“ Bertík s Bártem vyplouvají na projížďku s nafukovacím člunem. Bertík pronesl : „Neplav tak daleko. Jsme tu jako krmení pro žraloky!“ K večeru Sárka donesla 4 ryby. Jedna byla hodně dravá a vzteklá. Vypustila je do svého jezírka „U dvou hvězdic“. Z ničehonic se zde objevila nějaká rodinka se spoustou dětí, které když uviděly jezírko s hvězdicemi, začaly se o ně vehementně zajímat. A tak Sárka se Simčou hlídaly s klackem v ruce a odháněly všechny drzouny. Večer se děti u nás dívaly na PC a potom.....bez vědomí rodičů...... vyrazili k Čolísovi na horor ScilentHill.......Sáru jsem naštěstí odchytila záhy, jinak nevím nevím...... My pod zeleným deštníkem uzdravujeme moje ucho slivovicí....vně i ze vnitř. Strejda Houser vyváří kraba......poprvé za celou dobu pobytu zde, opravdu hoří v krbu, ale ten zápach je neskutečný.

6. 7. - úterý

Tatínek Bárt a Strejda Houser znovu vyráží do skal....tentokrát až úplně nahoru. V noci bylo ucho k nevydržení......zaplať PánBůh za Ibalgin. Bertík je po noci poštípaný od komára, ale nese to statečně. Komáre!!!!! Počkej, až tě najdu!!!!!! Když se Bárt vrátil, šli jsme všichni k vodě. Sárka hned hup do vody, Bárt a Bertík vyráží na lodičce, já se bojím.......sedím celý den mimo vodu....tedy pokud se zrovna nevrhám pro Sárku a Simču, které s loďkou unáší vlny od břehu. Ucho bolí dál jako pes. Po obědě, na který byly plody moře a byly mňam, jdeme já se Sárkou a společně s ostatními na pláž. Najednou se strhl poprask. Ve všech možných jazycích lidé pokřikovali „Delfíni!!!“ Asi 100 metrů od pobřeží plavali dva delfíni a tak jsme je se Sárkou viděli poprvé v životě na vlastní oči....úžasný pohled....úžasná ladnost. Škoda, že to trvalo jen tak krátce, ale Sára je nadšená. Naši Bárti to prospali v pokoji. Před večeří volám našim do Police....konečně jsem se dovolala...zdravím a vyzvídám, jak udělat ten kornout do ucha. Zkoušíme to s tátou Bártem 3x, ale nepomohlo to....spíš hůř. Večer jedeme se Sárkou a Bertíkem do kopců. Je tam polorozbořená „Vesnička duchů“! Zvláštní pocit být mezi tolika prázdnými a opuštěnými domy. Ale to místo má svoji zvláštní a trochu nostalgicky hororovou atmosféru. Bertíkovi se tam moc nelíbí......chce pryč a pryč a pryč. Večer se pije pod zeleným deštníkem bez nás. Ucho bolí víc než koš....bojím se noci.....stahujeme Čelisti, tak uvidíme, jestli se i zítra Sárka bude vrhat do vln tak bez starostně.

7. 7. - středa

Ráno zůstávám v posteli....noc byla pekelná. I Martin má stejný problém....a tak......na našem balkoně probíhá velké vykuřování!!!! Strejda Houser s tátou Bártem umotávají z novin kornouty, které by měly po zapálení teplem a tlakem uvolnit bolest v uchu. U Marťu se to podařilo, u mě ne tak docela. Když Bertík zaregistroval jak mu zapalují maminku, přišel zvědavě nakukovat. A tak mu říkám: "Tohle doma neprovádějte!" a Bertík s tou informací spokojeně odešel. Je to věta z jednoho vědeckého pořadu pro děti, kde moderátor vždy těmito slovy varuje před nebezpečnými pokusy. Po Ibalginu jsem schopná fungovat. Po obědě jde do vody i Bertík a lebedí si tam, ani se mu nechce ven. Nastřídačku plave, nebo sedí v loďce. Večer vařím hrachovku....ze které Bertík udělá „Polévku utopený chlap“. Položí do husté hrachovky 5 křupek, takže vypadají jako prsty. Šli jsme s Bártem nakupovat a prodavačka nás nepustila do obchodu. Měla "probléma" s naším oblečením....pravda …...šli jsme v plavkách, ale jelikož byl obchod téměř na pláži.....nu nevadí, budeme moudřejší. Příště se omotáme ručníkem, Došlo kafe a tak si táta Bárt koupil něco místního (oni tam taky nic jiného neměli).....vyklubal se z toho děsivý utrejch. Tak jsme šli koupit něco jiného. Prodavačka nám doporučila kávu, kterou má ona nejraději a..........taky utrejch. Ale když se to přetluče cukrem, tak se to prý dá vypít. Podařilo se nám vydyndat od rybářů pár ryb na gril...... možná se to podařilo i díky Sárce, která tady s nimi navazovala družbu od prvního dne. Takže....... večer se pod zeleným deštníkem griluje a byla to vážně dobrota......škoda, že jich nebylo víc. Bylo toho tak na tři zuby. Na noc beru 2 Ibalginy, abych usnula a spala celou noc. Podařilo se!!!

8. 7. - čtvrtek

Ráno se u nás spí téměř do půl 11. Sárka leží, ani jí se nechce k vodě a to už je co říct. Před obědem jedeme do Omiše. Sáře se ztratila síťka, tak se kupuje nová, já jsem si pořídila pirátský hrnek a Bertík v jednom krámku objevil napodobeninu Lega....takže spokojenost všude. Najedli jsme se v jednom rychlém občerstvení, kde nedávají párek v rohlíku, ale štangli salámu do veky a k tomu hranolky a houska na hamburger je velikosti menšího bochníku. Tady nějak neumějí dělat malé věci :o). Dali jsme si zmrzku....Sárka s Bertíkem si dali tmavě čokoládovou......takže zpět jsme jeli se dvěma mouřeníny. Před odjezdem z Omiše jsme v lékárně koupili kapky do uší a lékárnice neměla "probléma" pochopit co po ní chceme. Bárt si ukázal na ucho a řekl ....."Bura" a už byla v obraze.

Zbytek dne střídavě ležíme na pláži, nebo se plácáme v obrovských vlnách, které doslova duní o břeh. Mimo to mě pronásledují včely, zřejmě opojeny vůni propolysu, který je v ušních kapkách......možná budu mít ještě žihadlo jako bonus. Večer se ….jako tradičně....sedí popíjí a konverezuje pod zeleným deštníkem.

9. 7. - pátek

Poslední den je ve znamení válení se a opalování na pláži......vyšlo to! Kapky do uší zabírají, a tak se i já už můžu jít rochnit do vody.....je celkem teplá. Bertík sabotuje, nechce už plavat a ani jezdit v loďce a tak ji při první možné příležitosti chce vypustit, načež se s nimi loďka otočí. Sára se už těší domů, což je malý zázrak. Po obědě k pláži připlouvá nádherná jachta. Koukám se na net, kolik tak může něco podobného stát. No......musela bych chodit do práce ještě asi dva další životy, abych na ni ušetřila. Před večeří jedeme s tátou Bártem do Omiše vybrat peníze....bez dětí....Bertík sabotuje a tak Sárka bude s ním a bude hlídat. Cestou se přimotáme k havárce......české auto se Zlínskou značkou....až mě zatrnulo, při pomyšlení, co bychom v podobném případě dělali. Po návratu nám strejda Houser povídá, jak lovil Bertíka a přebíral s ním pistácie, aby ho udržel. Sárka mu zdrhla a tak nás šel hledat. Zašli jsem všichni do vedlejší restaurace na pivo. Bylo docela dobré. Začínají přípravy na odjezd...balení, nákup ovoce na cestu, a tak. Zítra po ránu jedeme do národního parku Krka, tak jsme zvědaví a natěšení. Večer se s námi pod zelený deštník příjde rozloučit Helena a Antony......dcera a zeť majitelky. Probíhá čtyř jazyčná komunikace, během které strejda Houser stihne domluvit nejen pobyt na příští rok, ale i případný sňatek jeho syna Vojtíška a Heleniny dcery Sophie.....při popíjení slivovice se pomalu chýlí ke konci poslední večer pod zeleným deštníkem. Přiznávám....cloumá mnou nostalgie.

10. 7. - sobota

Ráno dobalujeme zbytek věcí a ramujeme vše do auta....připadá mi, že je toho snad ještě více, než při příjezdu. Sárka už se těší domů.....10 dní bylo i na ni dlouho, ale stálo to za to. Bertík se probudil hrozně upocený …..v noci byla vichřice a musela jsem zavřít okna. Po sprše se trochu probral. Po snídani se naposledy scházíme pod zeleným deštníkem na zhradě........všichni máme asi stejné pocity.......uteklo to příliš rychle, chtělo by to sehnat sponzora a za týden se vrátit. Po krátkém rozloučení s paní Julií nasedáme do aut a společně vyrážíme směr Split a potom Národní park Krka. Teplota v autě je snad u bodu varu......děs....ještěže pojedeme až na noc. Po hodince a půl příjíždíme na místo....na kamenech kolem parkoviště by se dala směle smažit vajíčka. Odhadem beru, že tam bylo na slunku snad 60 stupňů. Trochu mě obešly mrákoty při představě, že zde budeme ještě dalších téměř pět hodin. Ale to už jdeme koupit lístky a autobus nás odváží úzkou a klikatou silničkou na cestu dlouhou cca 4 km, kde se vám střídavě  tají dech při prvním pohledu na tu nádheru kolem a při míjení se dvou protijedoucích autobusů. Ale pohled z okna  vše vykompenzuje. Úžasná až panenská příroda s čistou průzračně modrou vodou plnou ryb, které by se daly chytit do ruky......kdyby se to smělo......okouzlí vás spousta vodopádů a šmolkově modrých jezírek......to vše propojeno dřevěnými stezkami, které vás dovedou k laguně, opět s vodopádem, kde se můžete vykoupat.....a pozor.....ač voda teče z hor, tak je krásně teplá. A tak jsme nelenili a hupli společně do vody. Bertík byl trochu nesvůj z toho, že nemá rukávky, ale překonal to, a tak jsme všichni čtyři plavali a řehnili se a čvachtali. Těch pět hodin se smrsklo na desetinu a když byl čas odjezdu, nechtělo se opět nikomu.....teda obzvlášť Sárce, která byla protivná až to hezké nebylo a za chvíli se taky ukázalo proč. Rozbolel ji zub a přehřála se, tak že jí rozbolela docela fest hlava. U auta jsme jí nalili snad dvěma litry vody, čímž jsme zapříčinily cca 30-ti minutové zastávky během prvcních několika hodin jízdy. Důležité je, že hlava bolet přestala, Sárka se přestala motat a ulevilo se jí.....a chlapi si mohli alespoň sem tam oddáchnout. Kolem půl jedné v noci jsem odpadla, ale Bertík zachraňoval situaci a taťku bavil, aby neusnul.

11. 7 - neděle

A tak jsme po téměř 13-ti hodinách přijeli šťastně domů. Přivítal nás přešťastný Hugoušek a příšerně smradlavý mrazák, plný zahnívajících potravin. Sárinka zaslechla před odjezdem můj povel, aby se nazapoměla vytáhnou elektronika ze zásuvek a vytáhla zásuvku od mrazáku, která jako poslední v celém domě zůstala zapojená. Home Sweet Home !!!!

11.07.2010 19:50:45
bartolomej777

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one