Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!

Bertík a 1. školní den



Byl konec prázdnin. Poslední den. Sárka prskala a byla nevrlá, do školy se jí nechtělo ani trochu a po pravdě ani nám se do práce po dovolené nechtělo. Jediný kdo se na 1. září těšil byl Bertík. V průběhu prázdnin, kdy se stěhovala školka právě do budovy základní školy, kam měl začít docházet, chodil se mnou skoro denně do práce a mapoval terén. Zjistil, že tam mají Lego City ve družině a myslím, že tím bylo rozhodnuto. A tak jsme poslední prázdninový večer uléhali do peřin s očekáváním a menšími obavami, Sárka se svojí věčnou nechutí něco měnit a odporem ke školním institucím všeho druhu a Bertík.......... Bertík začal sem tam syčet a být nevrlý, jelikož ho začal bolet zub. Nechtěl to přiznat, ale syčení ho vždycky prozradí :o) V průběhu noci několikrát kňoural a já k němu vstávala, abychom zub nějak přelstili. Bylo jasné, že ráno budeme muset k zubaři. Pokaždé jsem mrkla na budík, kolik času ještě mám na spaní, protože jsem byla unavená jako kotě. A když budík začal ječet, automaticky jsem ho vytípla, už jsem se na něj ani nepodívala a šla jsem budit rodinu. Sárka se kabonila, Bertík vrčel, Petr nemluvil a já zívala o 106, prostě skvělá raní nálada. Konečně jsme se vybatolili z domu. Bylo šero, spíš ještě tma i pes Hugo, chtěl spát a tak tam cosi mumlal v boudě. Nasedli jsme do auta a zapli rádio, tak jako vždycky, abychom měli kontrolu o čase a …..................... na displeji stálo 5:25. Petr se podíval na rádio, na mě, opět na rádio a zase na mě a já začala pochybovat o svém zdravém rozumu. Potom beze slova vystoupil z auta a šel si sednout k boudě za psem, Sárak začala prskat, že ještě mohla spát a Bertík s pláčem odmítal vystoupit z auta, že už musíme jet. No prostě krásně první školní ráno se vším všudy. Vylezla jsem a uvařila si kafe. Pomalu jsem v sobě začala sprácovávat vztek a ospalost a snažila se ignorovat vyčítavé pohledy všech členů rodiny, které jsem vytáhla někdy ve čtyři ráno.

O půl sedmé jsme si již nacvičený odjezd z domu zopakovali a tentokrát jsme ho i dokončili. Já s Bertíkem vystoupila v Polici u školy a Sárka s Petrem jeli do Jemnice.

Zub trochu povolil a tak nás objednali až na 9 hodinu. V 8 hodin bylo slavnostní zahájení v 1. třídě. Bertík byl od rána se mnou ve školce nebo v ředitelně a potom spolu s novou tetou Janou odešli do třídy. Beze mne. Usoudila jsem, že mu nebudu dělat v hlavičce zmatek a nebudu ho na zahájení doprovázet já, ale teta Jana, která s ním bude ve třídě každý den pracovat. Šla jsem domluvit docházku do družiny a jen tak jsem poslechla za dveřmi 1. třídy jestli je tam klid a Bertík nevyvádí. Klid tam byl.

Spokojeně jsem se vrátila do školky a tam mi kolegyně říká: „Hledáš Bertíka?“ zavrtěla jsem hlavou že ne. A ona na to: „Je támhle pod lehátkama!“ A opravdu. Bertík ležel zapasovaný na spacím podiu pod dětskou postýlkou a odmítal vylézt. No paráda! Pomyslela jsem si. Zeptala jsem se ho co tam dělá a Bertík mi řekl, že se schoval, aby ho neviděli. Do toho přišla teta Jana s vysvětlením. Když vešli do třídy, tak hned za dveřmi seděli rodiče ostatních prvňáčků a to Bertíka tak zarazilo, že se otočil a prchnul za mnou do školky. Po chvilce jsme Bertíka přesvědčili, že je vše v pořádku a že může vylézt a tak vylezl a s tetou Janou šli do družiny prolomit bariery jejich začínajícího vztahu. Za nedlouho přijel Petr a vzal Bertíka k zubaři. Bertík se v ordinaci bránil jako o život. Plakal a pral se s námi. Byl moc zoufalý, snažila jsem se ho uklidnit, ale přes jeho křik nebylo nic slyšet. Držela jsem ho za ruce a konejšila ho, Petr mu držel hlavu a hladil čelo, sestřička a zubař na nic víc nečekali a tak byl nakonec zub venku a Bertík dostal za odměnu Lego. Cestou od zubaře jsem vyzvedli Sárku, která už byla o něco méně zakaboněná a hlavně byla plná zážitků. Tak to byl v kostce Bertíkův první školní den. Na jeho konci jsme byli unavení a utahaní úplně všichni. Doufám jen, že ty další školní dny nebudou stejně hektické a potvora budík si z toho vezme ponaučení, jinak mu buď samo křemíkové nebe milostivo!!!

23.01.2010 09:30:10
bartolomej777

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one