Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!
Bertík nemá dveře - obrázek

Bertík nemá dveře - obrázek

Takže........ opět jsme se dostali do fáze bouchání dveřmi. Bohužel!!!! Bertík už chodil tři měsíce do školy a zatím to bylo všechno celkem v pohodě. Jenže..... co čert nechtěl, s nástupem plískanic a deštivého počasí, Bertíka skolil jeho každoroční úporný kašel. Trpí na ně už od malička a je to fakt lahůdka. Teď už spolkne kapky jako malinu a neprotestuje, ale dříve..... no raději nevzpomínat. Ale zpátky k tématu. Bertík onemocněl. Nejprve nebyl ve škole jen pár dní, ale po návratu nemoc propukla v nové a silnější verzi i s horečkami - tudíž nebylo zbytí a Berťa zůstal doma téměř na dva týdny. To není nic světoborného. Jenže potíž je v tom, že Bertík těžko přijímá změny a to hlavně změny činností. A návrat do školy po dvou týdnech lenošení se Sárkou v posteli, kterou zase trápila chřipka, to byla velká změna. Takže když se v kalendáři vyznačil den, kdy pjůjde opět do školy, Bertík zahájil protest. Nemá rád změny a brání se jim zuby nehty. A návrat do školy byl jako spouštěč zloby. Prskal, nadával, zlobil se, že už škola nebude, že není potřeba a že on má hrozný kašel a opět začal schválně hekat a dávit se, aby nám dokázal, že je ještě stále nemocný. Řekla jsem mu, že to už není nemoc, ale že to pouze hraje a to ho tak vytočilo, že utíkal a třísknul dveřmi. Pro tuto chvíli jsem to nechala plavat, když zuří, nemá cenu něco rozebírat, protože to stejně nebude mít žádný efekt - když  řve, není přístupný žádným argumentům. Dveře jsou pro něj jednak jako ventil při vybití agrese a druhak i forma argumentu. Ví že nám to vadí a že to nechceme, tak zřejmě když mi děláme něco co nechce on, tak to tímto způsobem vrací. Večer se scéna s kalendářem opakovala, snažila jsem se ho nějak nalomit, protože druhý den byl pátek a to je den, kdy dostává motivační Kinder-vajíčko. Jenže Bertík nechtěl o škole a úkolech ani slyšet a zase prchnul na horu a než jsem, stačila zareagovat ozvala se taková rána, že se zatřásl snad celý dům. Petr se nadzvedl a řekl: "Tak a ještě jednou, tak mu ty dveře vysadím a bude to!"
A tak se taky stalo. Při dalším "PRÁSK!!!!" jsme vešli k Bertíkovi, který zuřil na posteli, vysadili jsme společnými silami dveře a odnesli jsme je pryč. Bertík byl v tu chvíli asi lehce v šoku, protože okamžitě přestal ječet a jen koukal. Potom ale za námi běžel a nadával nám do zlodějů dveří a dožadoval se, abychom mu je okamžitě vrátili, protože je potřebuje a jsou jeho. Na to jsme mu vysvětlili, že tlouct dveřmi je zakázáno, protože je to špatné. A protože Bertík dveřmi tluče, tak musíme dveře odnést, aby se to odnaučil. Bertík byl vytočen do ruda.
Opravdu se dlouho takhle nečílil. Otočil se a protože jsme ho nakrkli asi opravdu hodně, pelášil si protestně prásknout dveřmi. Ale ouha!!! Nebyly tam. Tři dny byly dveře v koutě v koupelně a Bertík je chodil okukovat. A návrat po dvou týdnech do školy? Večer před návratem do školy jsme se s Bertíkem domluvili, že ve škole bude jeden úkol postavit sněhuláka. Během jeho nemoci napadl sníh a on se už nemohl dočkat, aby mohl jít ven řádit. S tetou Janou jsme to probraly a dohodly se na tom, že bude mít ten den takový volnější. Byla jsem jako na trní, když jsem jí psala, jak to dopadlo a jestli nebyl Bertík moc velká prskavka. Kupodivu byl Bertík jako mílius. Aby ta ky ne. V družině dostali nového Bionicla Lego a ten byl naprosto průlomový. Bertík se domů vrátil s úsměvem a v naprosté pohodě mi o škole vyprávěl. I o tom, že splnil úkol Sněhulák. Dveře už jsou zase v pantech a já tentokrát nebudu psát, že je bouchání za námi, aby se zase nevrátilo.
19.12.2009 15:57:40
bartolomej777

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one