Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!
Příroda je moudrá a většina věcí v ní se nachází v rovnováze, pokud do toho tedy zrovna nezačne člověk nějak zbytečně zasahovat. I u Bertíka to bylo tak. Narodil se s handycapem, ale na druhou stranu s velice dobrou imunitou a obrany schopností. Ke všemu....dobře stavěný a se sílou jako malý býček. Jakoby příroda musela to co na jedné straně ubrala, na druhé straně něčím vyrovnat. A tak přesto, že jsme jezdili po nemocnicích a lékařích kvůli všem těm nezbytným vyšetřením a kontrolním vyšetřením a konzultacím, atd, atd, tak jinak Bertík moc nestonal. Ale když už nějaká nemoc přišla, tak s velkou parádou. Dlouho se jeho imunitní systém nemoci bránil, ale když byla silnější, tak pak vypukla na plné pecky. Například.......ony inkriminované neštovice, o kterých  jsem přesvědčena, že byly tím, co odstartovalo Bertíkův autismu. Když jsme se pídili po příčinách autismu,nikdo nám nebyl schopen odpovědět. Ale v podstatě je to asi tak....dítě se narodí už s nějakým předpokladem, že se u něj může autismus objevit a pak stačí něco jako spouštěč, co to odstartuje. Může to být těžký porod, těžká infekce do jednoho roku a další spousta věcí. No a Bertík se na svět hrnul, ale moje tělo nebylo ještě připraveno a tak nakonec musel raketově rychle ven. Srdeční ozvy šly velice rychle dolů a bylo nebezpečí, že by nemusel přežít. Pupeční šňůra kolem krku a Bertík se nám narodil v barvě přezrálé švestky. Modrý, až téměř fialový. A potom prodělal v 8. měsících neštovice. Silné neštovice. V té době byl kojený a právě díky jeho dobré imunitě se rozjížděly poměrně dlouho, ale pak vypukly na plno a v plné síle. Měl skoro týden ke čtyřicítce a neštovičky měl nejen po těle, ale i v puse, očích, na dlaních, no prostě všude. Přebalovaly jsme ho tři. Obě babičky a já.....Bertík se bránil jako o život. Měl záda samý bolák. Spali jsme spolu v sedě, Bertíka jsem měla posazeného v klíně, přehnutého přes moje ruce a hlavička mu blimbala jako hadrovému panáčkovi. Byla to jediná poloha kdy usnul, protože  se co nejméně dotýkal postele a nebudila ho bolest. Tak jsme sapli několik dní. Díky neštovičkám v puse se Bertík odnaučil na dudlík, ale bohužel se odstavil i od kojení, což mě mrzelo. A pak se nám tak nějak zastavil ve vývoji. Odmítal jíst, bál se lžičky a jediné co potom dlouho jedl byl banán a kompotované broskve. Byl jako žinglička. Kdo ho zná teď, tak by tomu ani nevěřil. Za čas se to změnilo, rozpapal se a zamiloval do rohlíků. Po neštovicích už byl nemocný jen málo kdy. Pominu-li období neustálých úrazů kolem třetího roku, kdy byl jako neřízená střela křížená s opičkou. Ale opět....když se nějak poranil, velmi dobře s hojil a rozseklé obočí, nebo tržná ranka na kořeni nosu, už nejsou prakticky vůbec vidět. Sem tam dostal nějakou tu  rýmu a jeho úporné byly a jsou tradiční podzimo-jarní záležitostí, ale angýna, chřipka a tak nás celkem zdatně míjely. Díky bohu!!! Protože Bertík a léky byla dlouho neslučitelná kombinace. Když už na něj ale nějaký bacil skočil, byl Bertík decela vzorový pacient. Zalehl do postela a stonal. A jak nám moudřel, začal brát léky a začínal povídat, začal se zajímat i o bacily a nemoci. To nám potom vždycky zasvěceně a barvitě líčil, jaký má právě bacil.....když ho bolelo břicho, tak měl zelenou hlavu, když měl kašel, tak měl modrý bacil, atak podobně. Poslední kouzelnou formulkou byla tato: Bacily....to je divočina v krku! Začalo ho bolet v krku a tak nechodil do školy, protože musí brát léky. Uvařila jsem mu čaj, který teda za normálních okolností nemůže ani cítit, ale na bolest v krku to byl ochoten přetrpět. Vypil celý hrnek teplého čaje a asi za půl hodiny mi ho donesl zpět se slovy: Čaj nepomohl, potvory umí plavat! a odešel opět stonat. Jen doufám, že si nevzpomene na Macha a Šebestovou s rejžákem na jazyk, věřím tomu, že by to chtěl zkusit!
01.04.2010 15:40:12
bartolomej777

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one