Život s autismem.....jak je vidíme my a jak nás vnímají oni!

Bertíkův občasníček

Tak tyhle Vánoce byly pro Bertíka ve znamení zklamání...alespoň ty školní. A vše začalo poměrně nevinně. Ve škole připravili ponožku splněných přání a aby to Bertíkovi nebylo líto, tak i on si měl vybrat co by si přál od Ježíška. No a Bertík si napsal že Lego...co jiného, že!!! A v poslední den kalendářního roku se losovali z oné ponožky tři děti, které dostanou to, co si přáli. Takže ve chvíli, kdy si jeden žáček, který si taktéž přál Lego, přebíral svůj dáreček, začal Bertík vyvádět, že to Lego patří jemu, že to je jeho dárek...logické, leč nikdo s tím dopředu nepočítal. Ukildnili jsme ho trochu tím, že jeho Lego dárek donese Ježíšek pod stromeček domů. Pak si děti předávaly dárky mezi sebou a Bertík byl opět vtažen do kolektivního předávání darů. A tak když dostal od jednoho hošíka krabičku s napodobeninou Lega, začal vyrvál opět, neboť Bertík nesnáší napodobeniny a věci jen jako. Takže dárek vztekle vzal, hodil s ním do koše a když se ho paní učitelka snažila uklidnit, pro jistotu rozbil i její skleněný svícen...aby si nemyslela. No a následovalo další hodinové klidnění. Bertík byl zklamaný, vzteklý a zmatený. Nechápal proč!!!! Doufám, že domácí Ježíšek zhojí tuhle bolístku a my máme zase o zkušenost více...žádné kolektivní aktivity typu...MOŽNÁ NĚCO DOSTANEŠ!!!!...žádné dárky se spolužáky...neboť jen málo kdo bude schopen a ochoten investovat takový peníz, aby to pokrylo Bertíkovo očekávání...takže příští Vánoce ve škole, budeme dáreček pořizovat my jako rodiče a bude spokojenost na všech frontách. Bertík se nebude muset čílit a zažívat takové chvilky jako včera a i ostatní ve škole budou mít díky tomu vánoční den ve větším poklidu :o).
Teta Jana a Štěpán - obrázek

Teta Jana a Štěpán - obrázek

Do Bertíkova života přibyl další človíček...tedy človíček....ČLOVĚK!... protože to je chlap jako hora. Teta Jana odcházela začátkem října na mateřskou dovolenou a pokud bychom se sobě ten poslední den navzájem nevyhýbaly, asi bychom to oplakaly obě dvě, Teta Jana je človíček s klidnou a vyrovnanou povahou, který vám svým vlídným úsměvěm zlepší každý den a každé ráno. S Bertíkem pracovala od jeho prvního školního dne a to co se dokázal naučit během první třídy je hlavně její zásluha a ještě jednou velký dík za ni. Ať se dělo co se dělo, teta Jana zvládala vše levou zadní a ještě s úsměvem. Vybavilo se mi, když začátkem první třídy, tedy asi tak tři týdny po začátku školního roku, měl Bertík náladu na odstřel a nechtěl po ránu NIC...sabotáž v každém ohledu. Nadával, že do školy nejde a nechce tetu Janu ani vidět. Petr mu na to říká...ale teta Jana je kámoš a Bertík odvětil....teta Jana není kámoš, teta Jana je stvůra!!! Teta Jana stála hned vedle a vlídně se usmívala...nic ji nerozhodilo. Nicméně.....nástup na mateřskou byl zde a tak na její místo nastoupil Štěpán. Obr a kliďas. Jinak se asi popsat nedá. S Bertíkem si kápli do noty od prvního setkání a doufám, že jim to bude spolu klapat i nadále. Dokážou spolu nejen pracovat a učit se, ale i blbnout a dovádět jako dva kluci. A to je dobře :o)
Zastavili jsme před obchodem na parkovišti vyhrazeném pro zdravotně postižené. Tak jako už mnohokrát. Šli jsme nakoupit, v klidu jsme procházeli obchod, v klidu jsme absolvovali frontu u kasy a v klidu jsme odjeli domů. Večer pak za mnou Bertík přišel, s tím svým zadumaným výzorem a zepta se: "Chlapec vozíčkář chodí do školy?" Došlo mi, že si vybavil obchod, protože si tam značku na parkovišti dlouho prohlížel. A tak jsem řekla: "Ano Bertíku i chlapec vozíčkář chodí do školy!" Bertík se zarazil, pak se na mě podíval a zeptal se : "Nejezdí???" Zaskočil mě, ale hned jsem mu dala za pravdu...."ano jezdí!"  Ta jeho logika  je něco.......něco úžasného :o).
Včera jsem měl 8. narozeniny. Dlouho jsem se na ně těšil. Chtěl jsem Lego Toy story a pak taky Bionocle Pyraka star. V pátek byla oslava ve škole. Rozdala jsem dětem čokoládové bonbony a pak jsem dostal od tety Jany Slabikář s komiksem Barbánek. Moc a moc mě to nadzvedlo, protože to nebylo to, co jsem chtěl. A tak jsem s brekem utekl za mamkou do školky. A tam mi teta dala Bionicle Pyraka. Teď jsem měl zase moc velkou radost. Pohladil jsem tetu a utíkal jsem si ho rychle poskládat do třídy. Potom mi teta ještě dala dort co prskal, ale byl dobrý. Celýden jsem nespustil Pyraku z očí a vzal jsem si ho i k babičce Lego do Budějovic. A ta mi druhý den koupila červeného Bionicle Tahu, kterého jsem chtěl taky. Tak mám oba a mám radost. V obchodě mi babička řekla, že si mám vybrat co chci, tak mám ještě Lego Atlantis a od maminky s tatínkme Lego Toy story. Ale když mi maminka dávala film Bionicle na DVD, začal jsem křičet: "To ne, to ne!!!" A chtěl jsem aby to vyhodila do koše. Ale mamka říkala, že se na to nemusím dívat, když nechci a tak jsem se trochu uklidnil a šel jsem si do pokoje hrát se vším tím novým i starým Legem.
Dneska byla středa.....to mám počítačový den. Ve škole to bylo celkem v pořádku..... mematika dobrá a písanku nemám rád pořád. Po škole jsem šel za maminkou do školky a protože se dnes na mě byla ve třídě podívat teta Lenka, která má miminko v bříšku, tak jsem si ve školce prohlížel WOW. To je encyklopedie, kde jsou všechny možně obrázky a jsou tam i obrázky miminek v bříšku a to mě dnes hodně moc zajímalo. Potom jsem jel s tatínkem domů na počítač a pak pro Sárku do karate. A když jsme si dovezli i maminku, tak mi řekla, že se dnes budu stříhat a to se mi nechtělo. Nesnáším, když na mě padají ty odstřižené vlasy....a tak jsem mamce říkal: "Já nechci! Já nechci mít chlupy a být jako Yetti!!!" Maminka se smála a říkala, že to uděláme velmi rychle a opatrně a budeme všechny vlasy chytat do bedny, abych se nemusel zlobit. A taky to tak byloí skoro až do konce. Ale pak mě to zatahalo a už mě to nebavilo, ale vydržel jsem a teď jsem zase ostříhaný kluk-krásný Bertík!!!

Začaly se mi líbit seriály a i ty co nejsou jen kreslené. Rád se dívám na nové DVD  "Návštěvníci", co koupil tatínek. Je tam kluk Adam, pes Fído a hlavně CML, amarouny a slepice kulička. Ta se mi líbí asi ze všeho nejvíc. Vždycky, když začne pochodovat a hopsat, tak se rozesměju na celé kolo a všechny volám: "Podívejte, podívejte! To legrace, co?" A pak se chechtáme úplně všichni.
Taky se mi líbí Ládínek a Pišta Hufnágel! Vždycky když si na něj vzpomenu, tak začnu :" Pišta Hufnágel, ju šip, aj pastér, tululilu, tululilu....!" Kdo to nezná, tak neví co povídám, ale s mamkou se z toho vždycky rozchechtáme a pořád dokola: "Tululilu!" On to v té pohádce říká Pepa...jako, že umí mluvit anglicky a tak já taky už umím mluvit anglicky. Je to sranda. Od té doby, co mám počítačové dny, tak mě začaly tyhle filmy a seriály bavit. Před tím jsem jen koukal na počítač a nechtěl se od něj ani hnout, ale teď už ne. Mám své oblíbené filmy a pohádky a pořád je střídám. Teď je to Pišta s Ládínkem a Návštěvníci. Před tím to Bylo Fimfárum 1 a 2, a ještě před tím Říkadla Josefa Lady - ty umím celá z paměti a když jdeme s mamkou ráno do školy pěšky, tak si je celou cestu spolu odříkáváme.

Tak a už jsem školák!!!! Opravdový!!!! Říkal jsem to všem celé prázdniny. Vždycky když mi někdo řekl třeba že jsem šikovný, tak jsem odpověděl: Nejsem šikovný, já jsem školák! A dnes byl můj 1. školní den. Včera večer mě začal pořádně bolet zub. Pořád jsem mamince říkal, že mě nic nebolí a zub už vůbec ne, jen abych nemusel k zubaři. Já se ho totiž hodně moc bojím. Zub mě bolel celou noc a potom  ještě mamka něco provedla s budíkem, takže zvonil o moc dřív, než měl. A tak jsem ještě ke všemu musel hodně brzo z postele. Byl jsem naštvaný  a nevrlý. Ve škole to troch přešlo. Hlavně, když jsem uviděl tetu Janu. Teta Jana je moje nová teta. Teta Boženková zůstala i s tetou Miluškou ve školce s Matýskem. Ale ráno, když jsem sedal do auta, jsem si na ně vzpoměl a říkal jsem: "A jedeme do školky za tetou Boženkovou a Miluškou!" Potom začalo do školy chodit moc lidí a to mě trochu vadilo. Zalezl jsem ve školce pod lehátka (pozn.autorky: škola a školka jsou v jedné budově) a raději jsem tam chtěl zůstat. Mamka mě ale přesvědčila a tak jsem nakonec vylezl a šel se mrknout do třídy. Jenže...... tam bylo taky moc lidí a tak jsem vykulil oči a rychle jsem odešel. Teta Jana mě vzala do družiny a tam......... mají úplně jinačí Lego než mám doma. A tak jsme tam s tetou zůstali až do oběda. Maminka říkala, že budu mít družinu za odměnu. Mají tam Lego = líbí se mi tam. Potom jsme jeli k zubaři. Moc jsem plakal a byl jsem nešťastný. Pořád jsem mamince říkal, že jsem úplně zničen. A opravdu jsem byl. V čekárně jsem málem usnul a když jsme přišli do ordinace, tak mě strach podlomil nohy a já spadl na zem. Mamka s tatínkem mě museli zvednout a potom držet. Moc jsem se bál, ale šlo to rychle a dobře. Mám to za sebou a už se těším na zítra do školy a do družiny.

Nemám teď dobrou náladu. Před dvěma týdny byla bouřka a já se zase od té doby bojím. Nemám bouřku ani trochu rád. Vadí mi ten hukot a rány a blesky. Zacpávám si uši a zavírám oči, ale moc to nepomáhá. Maminka mi dává sluchátka a pouští mi pohádky, abych to neslyšel. Ale já si je stejně co chvilku sundám, abych se ujistil, že už je to pryč. A když není, tak mě to vyděsí ještě jednou a tak pořád dokola. Až z toho většinou usnu. A když se probudím, tak ještě dlouho po tom hlídám oblohu a pořád se maminky a tatínka vyptávám: "Bouřka je pryč?" a i když mě naši ujišťují, že je pryč, tak mě vyplaší každý mráček na obloze. Vítr dědek mě už tolik nevadí, ale bouřka moc.

Tak už jsem ve škole víc jek jeden měsíc. To znamená, že už jsem měl 12 počítačových dní jako opravdový školák. Možná o nějaký den méně, protože na něj sem tam i zapomenu. Ale to teda jen občas a hned se druhý den ozvu, že jsem ho neměl. Mám toho teď hodně. Když příjdu domů z družiny, tak si jdu hned udělat úkoly a pak si hraju v pokojíku u sebe a nebo se Sárkou u ní. No a pak je večer a jdu spát a počítačový den je fuč!!! Ale to nevadí. Ve škole se občas dívám, když hraje Jirka. To je můj kamarád z 5. třídy. Velké kluky mám rád. A mám rád i družinu. A mám rád i tetu Janu, i když se na ni občas mračím......... no, jednou jsem jí dokonce řekl, že je "stvůra", protože se mi vůbec nechtělo jít do třídy na úkoly a docela dost jsem se zlobil. Ale teta se na mě nezlobila a protože mi začala dávat odměny Kinder, tak se mi hned pracovalo lépe. Teta mi dá odměnu na konci vyučování a to jí pak řeknu: To jsem rád, že tě vidím!!! Taky mám rád paní kuchařku. Jednou mi řekla, že jsem šikulka. Tak jsem jí musel opravit. Řekl jsem:" Já nejsem šikulka, já jsem školák ty popleto". Ale jinak se mi ve škole líbí. Úkoly zvládám docela dobře a docela hodně rychle, takže občas nemám skoro co na práci. No a teď co napadl sníh jsem z toho takový nějaký rozpačitý. Je zima, v noci to za oknem hučí a fouká vítr a já vítr nemám rád. Z toho hučení jsem otráven a zničen a tak mi pak vadí každý další hluk. Takže teď nechci ani zpívat s dětmi ve třídě a ani cvičit s dětmi v tělocvičně. Až přestane foukat, tak to promyslím a uvidíme.

Co si myslíte o integraci postižených dětí do běžných škol?

Spíše ano (3334 | 34%)
Spíše ne (3149 | 33%)
Nevím (3158 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one